ECLI:CZ:NS:2021:3.TZ.89.2021.3
3 Tz 89/2021-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 12. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného R. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 12. 2020, č. j. 52 T 75/2020-85, a podle §268 odst. 2 trestního řádu, §269 odst. 2 trestního řádu a §270 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 12. 2020, č. j. 52 T 75/2020-85,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného R. K. v §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku.
Napadený rozsudek se zrušuje v celém rozsahu. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Chomutově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 12. 2020, sp. zn. 52 T 75/2020, byl obviněný R. K. uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle §205 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 4 trestního zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. 12. 2020.
2. Proti citovanému pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Chomutově podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. K. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl tímto rozsudkem porušen zákon v §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku v neprospěch obviněného, když naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Odkázala přitom na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21.
3. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 12. 2020, č. j. 52 T 75/2020-85, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. K. v §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, podle §269 odst. 2 trestního řádu zrušil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 11. 2020, č. j. 52 T 75/2020-85, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 trestního řádu. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §275 odst. 4 trestního řádu před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přerušil výkon rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 12. 2020, sp. zn. 52 T 75/2020, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona.
4. Obviněný R. K. ke stížnosti ministryně spravedlnosti uvedl, že se vzdává jakékoliv reakce na ni, pouze žádá o urychlené projednání celé věci.
5. Ke stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Poukázal na to, že Okresní soud v Chomutově rozhodl o podané obžalobě v hlavním líčení konaném dne 11. 12. 2020. V rámci hlavního líčení obviněný po přednesu obžaloby prohlásil, že se cítí být vinen spácháním skutku uvedeného v obžalobě a souhlasí s popisem skutku. Toto prohlášení učinil poté, co byl poučen o následcích spojených s takovým prohlášením. Po zjištění stanoviska přítomného státního zástupce vyhlásil soud usnesení, jímž prohlášení viny podle §206c odst. 4, 6 trestního řádu přijal a upustil v tomto rozsahu od provedení dokazování. Po provedení důkazů nezbytných pro rozhodnutí o trestu byly strany vyzvány k závěrečným řečem, po jejichž přednesu byl vyhlášen napadený rozsudek. Po jeho vyhlášení se obviněný i státní zástupce vzdali práva na podání odvolání a netrvali na písemném vyhotovením odůvodnění. Podle státního zástupce stížnost pro porušení zákona rozhodně nelze považovat za zcela univerzální opravný prostředek určený k nápravě všech v úvahu připadajících vad rozhodnutí státního zástupce a soudu (s výjimkou soudu Nejvyššího). Za klíčový považuje §206c odst. 7 trestního řádu, podle kterého soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Napadený rozsudek je produktem řádně projevené relevantní vůle obviněného jakožto autonomní dispoziční sféry jednotlivce, do které již s odkazem na §206c odst. 7 trestního řádu nepřísluší stěžovatelce zasahovat. S ohledem na uvedený procesní stav stížnost pro porušení zákona přípustná není. Důvodný proto není ani návrh na přerušení výkonu napadeného rozhodnutí podle §275 odst. 4 trestního řádu.
6. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání (§274 věta poslední trestního řádu) rozhodl postupem ve smyslu §20 odst. 1, 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích podle §268 odst. 1 písm. a) trestního řádu tak, že se stížnost pro porušení zákona zamítá, neboť není přípustná.
7. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností stížnosti pro porušení zákona. Vzal přitom v úvahu svou aktuální rozhodovací praxi, zejména rozhodnutí ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 4 Tz 79/2021, a ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 3 Tz 51/2021. V těchto rozhodnutích se Nejvyšší soud zabýval právě otázkou přípustnosti stížnosti pro porušení zákona poté, co soud přijal prohlášení viny obviněného. Došel k závěru, že §206c odst. 7 trestního řádu nelze na rozdíl od dovolání vztahovat i na stížnost pro porušení zákona.
8. V posuzovaném případě si lze těžko představit, že by obviněný za situace, kdy by mu byl znám rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, prohlásil svou vinu.
9. V případě nemožnosti podat proti skutečnostem uvedeným v prohlášení viny mimořádný opravný prostředek (stížnost pro porušení zákona) by nebylo možné napravit zásadní a podstatné vady, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát. Záměrem zákonodárce zcela jistě nebylo v případě takových vad soudního rozhodnutí odejmout obviněnému jakoukoli možnost podat opravný prostředek a domoci se zákonného a spravedlivého rozhodnutí v konkrétní věci.
10. Za této situace by byla znevýhodněna ta skupina osob, která usnadní svým přístupem objasnění trestné činnosti a zjednoduší řízení před soudem, avšak oproti těm, kteří absolvovali „klasické“ trestní řízení by nemohli žádným způsobem dosáhnout změny nezákonného rozhodnutí.
11. Nejvyšší soud proto shledal stížnost pro porušení zákona jako přípustnou.
12. O návrhu ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu napadeného rozhodnutí rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 3 Tz 89/2021, jímž jej podle §275 odst. 4 trestního řádu zamítl.
13. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
14. Otázkou spáchání činu za nouzového stavu se zabýval velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021 . Podle tam uvedených závěrů kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ bez ohledu na vyhlášený nouzový stav. Nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, a to jednak tím, že musela existovat určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), která vedla k vyhlášení nouzového stavu, a jednak v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) trestního zákoníku.
15. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde podle názoru velkého senátu trestního kolegia být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Důvodem zpřísnění trestního postihu krádeží spáchaných za určitých nepříznivých situací, v nichž musí stát a další subjekty vynaložit zvýšené úsilí na jejich zvládnutí (a případně nasadit lidské a materiální zdroje, které obvykle nejsou nutné), není samotná událost ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nýbrž až vlastní projev pachatele, který zneužívá těchto existujících podmínek ke spáchání trestného činu, v němž se tak projevuje „jeho zvláštní bezohlednost“.
16. Vztah věcné souvislosti bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Nelze vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže. Existence věcné souvislosti bude vždy záviset na konkrétních okolnostech spáchaného činu.
17. V projednávané věci se obviněný skutku dopustil ve dnech 24. 10. 2020 a 25. 10. 2020 v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, tedy za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Nalézací soud se však v napadeném rozhodnutí žádným způsobem nezabýval otázkou, zda pandemie koronaviru a s ní související opatření a omezení nějak konkrétně usnadnily obviněnému spáchání trestného činu či se jinak projevily v jeho prospěch. Naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku dovodil soud pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Vzhledem ke konkrétním okolnostem a způsobu spáchání činu – odcizení čokolád a sýru v prodejně potravin – nelze žádnou věcnou souvislost spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek z napadeného rozhodnutí dovodit. Právní závěry nalézacího soudu ohledně naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku nejsou správné.
18. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Chomutově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
19. Podle §270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
20. Za podmínek §274 odst. 2, 3 písm. a) trestního řádu bylo o stížnosti pro porušení zákona rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (§274 odst. 4 trestního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 12. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu