ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1000.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 1000/2021-509
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem v právní věci žalobce “HABEAS CORPUS” , identifikační číslo osoby 70108102, se sídlem v Praze 9, Ocelkova 643/20, zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 344/23, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , identifikační číslo osoby 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 43/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2020, č. j. 58 Co 287/2020-263, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 9. 2020, č. j. 58 Co 287/2020-263, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 6. 2020, č. j. 17 C 43/2017-243 (jímž byla odmítnuta žaloba ze dne 24. 3. 2017, doplněná podáními ze dne 19. 9. 2017, ze dne 31. 3. 2018, ze dne 29. 4. 2018, ze dne 25. 11. 2018 a ze dne 10. 1. 2019, a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Usnesení odvolacího soudu (jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání) napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čemž dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3).
Jak uvádí Ústavní soud např. ve stanovisku pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017, česká právní úprava kromě formulace právní otázky vyžaduje i vyjádření k judikatuře Nejvyššího soudu k předložené právní otázce, což nelze pokládat za požadavek přehnaně komplikovaný a složitý, neboť konzultace relevantní judikatury by naopak měla být samozřejmostí. Odmítnutí dovolání pro vady není postupem přehnaně formalistickým pouze proto, že si možný vztah napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a judikatury Nejvyššího soudu mohl Nejvyšší soud posoudit či dovodit sám.
Dovolání, ač značně obsáhlé (24 stran textu), výše uvedeným požadavkům nedostálo již z důvodu, že neobsahuje jakoukoliv právní otázku. Žalobce v dovolání tvrdí různá zlovolná jednání státních orgánů (např. lživá tvrzení ústředních orgánů, nesprávné rozhodování dovolacího soudu, mlžení ze strany Ústavního soudu, zákonodárnou činnost popírající standardy garantované Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod), jakožto důkazy zlé vůle ze strany státu, a žádá proto o podání návrhu na zrušení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Závěru, na němž spočívají rozhodnutí soudů nižších stupňů, tedy že žaloba není způsobilá věcnému projednání pro neurčitost, se dovolání dotýká toliko několika větami na straně 3 dovolání; právní otázka ovšem není ani na tomto místě obsažena.
Jak již bylo uvedeno výše, zmíněná vada dovolání nedovoluje dovolacímu soudu v dovolacím řízení pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 5. 2021
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu