ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1068.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 1068/2021-225
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně J. S. , nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jaroslavem Dubenským, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 1113, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 297 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 96/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 10. 2020, č. j. 8 Co 1069/2020-201, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jindřichově Hradci jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 6. 2020, č. j. 4 C 96/2016-168, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 297 500 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 56 758 Kč (výrok II).
Napadeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, pokud jde o povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 209 687,50 Kč s příslušenstvím, a ve výroku III (správně ve výroku II – pozn. Nejvyššího soudu) o nákladech řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, pokud jde o povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 87 812,50 Kč tak, že se v této části žaloba zamítá (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 029 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Jindřichově Hradci původně pod sp. zn. Ro 138/2000, a dále pod sp. zn. 2 C 418/2000 a sp. zn. 9 C 886/2003.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu výroku II a III dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka náhrady škody z titulu nezákonného rozhodnutí či nesprávného postupu, kde jedinou příčinou extrémní doby řízení bylo opakovaně excesivně vadné rozhodování soudů přímo zaviněné žalovanou tím, že ústřední orgán státní správy nezajistil odpovídající personální obsazení odvolacího soudu, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť žalobkyně konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, který excesivně vadné rozhodování soudů v posuzovaném řízení neshledal. Žalobkyně tak ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení, čímž uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle §243b, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 7. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu