ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1102.2021.1
30 Cdo 1102, 1103/2021-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o nejasném podání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 29/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2020, č. j. 18 Co 288/2020-22, a proti usnesení téhož soudu ze dne 1. 3. 2021, č. j. 18 Co 68/2021-44, takto:
I. Dovolací řízení se zastavují.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 7. 10. 2020, č. j. 18 Co 288/2020-22, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 8. 2020, č. j. 11 C 29/2020-14, pokud jím uvedený soud odmítl žalobu, rozhodl a rozhodl o nákladech řízení, v rozsahu, jímž zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů, jej potvrdil v upřesněném znění. Odvolací soud usnesením ze dne 1. 3. 2021, č. j. 18 Co 68/2021-44, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 1. 2021, č. j. 11 C 29/2020-38, jímž bylo řízení o žádosti žalobce o (opětovné) ustanovení zástupce z řad advokátů pro dané řízení zastaveno.
Proti oběma usnesením odvolacího soudu podal žalobce včasná dovolání, při jejichž podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil, neboť tak neučinil již soud prvního stupně. Bylo již nadbytečné zabývat se tím, zda je dovolání podané nezastoupeným účastníkem jinak přípustné.
Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že soud prvního stupně opakovaně marně žalobce vyzýval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupce z řad advokátů, přičemž této své povinnosti je si žalobce podávající stovky bezúspěšných dovolání dobře vědom.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2021
JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu