ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1478.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 1478/2021-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem v právní věci žalobce P. B., narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované a) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, žalované b) České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 , se sídlem v Praze 1, Hybernská 18, o náhradu škody, zadostiučinění a vzniklou zdravotní a psychickou újmu a 11 000 100 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 60/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. 14 Co 90/2021-56, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 16. 12. 2019, podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 30. 12. 2019, domáhal po žalované náhrady škody, zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu a 11 000 100 Kč. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 1. 2020, č. j. 10 C 90/2019-8, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2020, č. j. 58 Co 61/2020-15, byla vyslovena místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 9 a po právní moci byla věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 2. 2021, č. j. 45 C 60/2020-42, byla žaloba odmítnuta (výrok I.), dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok III.). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. 14 Co 90/2021-50, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno (výrok I.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Žalobce podal proti v záhlaví uvedenému usnesení dovolání, aniž splnil podmínku povinného zastoupení dle §241 o. s. ř., ačkoli si je žalobce této povinnosti vědom. Nejvyššímu soudu je z úřední povinnosti známo, že žalobce vede stovky obsahově obdobných řízení u různých soudů, přičemž sudičským způsobem využívá všech řádných i mimořádných opravných prostředků. Skutečností, že v tomto řízení žalobce nebyl vyzván, aby splnil podmínku povinného zastoupení dle §241 o. s. ř., proto nemohla být ohrožena žalobcova procesní práva, neboť je žalobce ke splnění této podmínky opakovaně vyzýván a žalobci je tudíž bezpochyby známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, in http:/nalus.usoud.cz, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015).
Jelikož dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.) a předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení nezastavil ve smyslu §241b odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl o zastavení dovolacího řízení dle §243c odst. 3 třetí věta o. s. ř. dovolací soud.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu