ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1547.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 1547/2020-331
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně M. L. , nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 770/52, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 10 880 567 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 3/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, č. j. 53 Co 365, 366/2019-279, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 7. 2019, č. j. 11 C 3/2016-244, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 10. 2019, č. j. 11 C 3/2016-253, zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 880 567 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 900 Kč (výrok II), a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení částku 13 856 Kč (výrok III).
Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací řízení potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako náhrady škody, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem v souvislosti s vydáním směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2012, č. j. 47 Cm 521/2011-32.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka, zda je soud oprávněn ze své vlastní iniciativy nechat zpracovat znalecký posudek, který žádná strana nenavrhuje, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně byl oprávněn provést důkaz takovým znaleckým posudkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5373/2016).
Otázka, zda je možné na základě §127 odst. 2 o. s. ř. znaleckým posudkem zpochybňovat bezprostřední pozorování svědka – znalce, ke kterým došel na základě bezprostředního fyzického pozorování, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť tato otázka není otázkou výkladu §127 odst. 2 o. s. ř., nýbrž výsledkem volného hodnocení provedených důkazů ve smyslu §132 o. s. ř.; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Brojí-li žalobkyně proti těmto (skutkovým) závěrům odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 5. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu