ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1618.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 1618/2020-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. V. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zuzanou Smítkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 19 481 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 26/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2019, č. j. 72 Co 529/2016-151, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal vůči žalované zaplacení částky 19 481 EUR s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s celním řízením započatým na základě celního prohlášení č. 11CZ0962002B8VGU25 podaného dne 28. 4. 2011 u Celního úřadu Šumperk. Příčinu škody spatřoval žalobce ve vydání nezákonného rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého celního režimu a v délce celního řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 8. 2016, č. j. 25 C 26/2014-36, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 19 481 EUR s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení částku 1 500 Kč (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
V meritu založil odvolací soud své rozhodnutí potvrzující zamítnutí žaloby na třech samostatných závěrech. Zaprvé neshledal existenci nesprávného úředního postupu spočívajícího v tvrzených průtazích v posuzovaném řízení. Zadruhé dovodil, že žalobce nebyl v celním řízení úspěšný proto, že nedisponoval individuálním vývozním povolením. Zatřetí, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, s jehož závěry se zcela ztotožnil, shledal příčinu vzniku škody žalobce v prodlení žalobce s dodáním motoru včas a bez vad.
Třetí z důvodů, na kterých odvolací soud své rozhodnutí postavil, žalobce výslovně nenapadá. Dovolací soud je přitom vázán tím, jak dovolatel vytyčí meze dovolacího přezkumu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2235/2015).
Jestliže obstál jeden z důvodů, na kterých odvolací soud své rozhodnutí založil, jsou veškeré další dovolací důvody (otázka týkající se přiměřenosti délky celního řízení, přiměřenosti lhůty pro postoupení spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí o odvolání, otázka, zda představuje překročení přiměřené lhůty pro vydání rozhodnutí nesprávný úřední postup, otázka týkající se legitimního očekávání dovolatele a oprávnění soudu v odškodňovacím řízení posoudit povinnost žalobce předložit individuální vývozní povolení) diskvalifikovány z možnosti založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vady řízení namítané žalobcem nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle §243b, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu