ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1714.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 1714/2021-219
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Viktorem Sedlákem v právní věci žalobce P. Z. , nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, 5. května 1050/66, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 267 753 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 86/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2021, č. j. 13 Co 87/2021-204, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 6. 4. 2021 dovolání proti v záhlaví uvedenému usnesení odvolacího soudu.
Podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem.
Vzhledem k tomu, že žalobce svou poplatkovou povinnost, která vznikla okamžikem podání dovolaní [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a která odpovídá podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků částce 4 000 Kč, nesplnil, soud prvního stupně jej svým usnesením ze dne 9. 4. 2021, č. j. 17 C 86/2018-211, k úhradě tohoto poplatku vyzval. Současně žalobce poučil, že nebude-li do 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek uhrazen, bude dovolací řízení zastaveno. Žalobce na tuto výzvu, která mu byla doručena prostřednictvím jeho právní zástupkyně dne 30. 4. 2021, reagoval podáním doručeným soudu prvního stupně téhož dne, v němž uvedl, že jeho dovolání fakticky směřuje proti rozhodnutí, kterým mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (jedná se o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, č. j. 13 Co 362/2020-190, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 10. 2020, č. j. 17 C 86/2018-181, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 2020, č. j. 17 C 86/2018-185 – pozn. dovolacího soudu), což posléze vyústilo v zastavení řízení o jeho dovolání, o němž Městský soud v Praze rozhodl nyní napadeným usnesením. Současně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 28 Co 3803/2014, v němž byl vysloven názor, v souladu s nímž „směřuje-li dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud (případně ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nepřiznal dovolateli zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), soudní poplatek z takového dovolání se neplatí“. V závěru svého podání žalobce „z procesní opatrnosti“ znovu požádal o osvobození od soudních poplatků, což však současně nijak neodůvodnil.
Vzhledem k tomu, že žalobce soudní poplatek z podaného dovolání ve stanovené lhůtě nezaplatil, byť byl k tomu soudem prvního stupně řádně vyzván, dovolací soud, aniž žalobce k zaplacení tohoto poplatku znovu vyzýval, proto řízení o žalobcově dovolání podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.
K žalobcově argumentaci obsažené v jeho podání ze dne 30. 4. 2021, jímž reagoval na výzvu prvostupňového soudu, je přitom třeba uvést, že se opírá o rozhodnutí Nejvyššího soudu vycházející z procesněprávní úpravy účinné do 29. 9. 2017, dokdy občanský soudní řád připouštěl dovolání také proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 296/2017 Sb., však s účinností od 30. 9. 2017 již dovolání proti tomuto typu rozhodnutí přípustné není [viz §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.]. Za situace, kdy o žalobcově návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení již bylo v tomto řízení pravomocně rozhodnuto, a to výše zmíněným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 10. 2020, č. j. 17 C 86/2018-181, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 2020, č. j. 17 C 86/2018-185, a ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, č. j. 13 Co 362/2020-190, pak již Nejvyšší soud k jeho opakovanému návrhu na přiznání tohoto osvobození, jenž je v jeho podání ze dne 30. 4. 2021 rovněž obsažen, nadto nijak neodůvodněnému, nepřihlédl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 6. 2021
Mgr. Viktor Sedlák
pověřený člen senátu