ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1729.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 1729/2021-156
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobce L. B. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 343/6, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj , se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 114/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2020, č. j. 58 Co 194/2020-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 6. 11. 2019, č. j. 24 C 114/2018-57, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 7 942 281 Kč s příslušenstvím.
Uvedené částky se žalobce domáhal jako úroků za období od roku 2005 do roku 2016 z ušlého zisku ve výši 5 435 738 Kč. Ten měl spočívat v tom, že žalobce nemohl realizovat svůj podnikatelský záměr v době blíže označeného správního řízení o změně územního rozhodnutí probíhajícího od 22. 7. 2003 do 30. 4. 2016, které dle žalobních tvrzení bylo stiženo průtahy. O tvrzeném ušlém zisku ve výši 5 435 738 Kč (od nějž žalobce odvozuje v tomto řízení projednávaný nárok) bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 6. 2017, č. j. 27 C 268/2016-68, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2018, č. j. 72 Co 403/2017-126, a to tak, že žaloba ohledně zaplacení jistiny byla zamítnuta.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Námitka žalobce, že podmínkou přiznání úroků z ušlého zisku není existence předchozího přisouzení samotného ušlého zisku jako jistiny k dalšímu zhodnocování, neboť oba dva nároky vycházejí z odlišných skutkových předpokladů škodní události, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž je právo na úroky (jak svůj nárok ostatně žalobce vylíčil již v rámci žalobních tvrzení) odvozeno od práva na jistinu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2593/2011) a je na platnosti hlavního závazkového vztahu existenčně závislé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 33 Odo 1170/2003). Tomu v rovině procesního práva koresponduje závěr, že skutečnost, zda je úrok (z prodlení) uplatněn po právu (zda může být nároku na jeho zaplacení vyhověno), je závislý na rozhodnutí soudu, zda a z jakého důvodu vznikl nárok na žalovanou jistinu, tj. zda je po právu žaloba na zaplacení pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 32 Cdo 1631/2008, či v odborné literatuře DVOŘÁK, B. Právní moc civilních soudních rozhodnutí. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 99–103). Od právě uvedeného judikatorního (i doktrinálního) závěru, který sám o sobě postačoval k zamítnutí žaloby, se odvolací soud nikterak neodchýlil, když uvedl, že byla-li žaloba žalobce na vydání jistiny (ušlého zisku ve výši 5 435 738 Kč) pravomocně zamítnuta v jiném řízení, nelze než zamítnout i žalobu o nároku akcesoricky na ní navázané (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1335/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 539/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 940/2017).
Zbývající námitky žalobce (že výši škody lze vyčíslit různými způsoby, že předmětem řízení není ušlý zisk z prodeje developerským způsobem zhotovených bytů a garážových stání, nýbrž jeho zhodnocování v průběhu existujících průtahů, že odvolací soud nepochopil podstatu příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem a že nerespektoval závěry judikatury Nejvyššího soudu o „absolutní odpovědnosti státu“) se týkají otázek, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí výlučně nezávisí (odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), proto ani ve vztahu k nim nemůže být založena přípustnost podle §237 o. s. ř.
K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud odkazuje na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 100/2013, kdy uvedl, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele. Tak je tomu i v projednávané věci, kde žalobce byl schopen relevantně formulovat své dovolací výhrady na adresu rozsudku odvolacího soudu.
Ani vady namítané žalobcem spočívající v nedostatečném vypořádání některých námitek a v překvapivosti napadeného rozhodnutí, nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání jinak (podle §237 o. s. ř.) přípustné, což v daném případě není.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 8. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu