ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.205.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 205/2021-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. R., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 883 333 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 6/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2020, č. j. 35 Co 30/2020-96, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 22 C 6/2016-70, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 720 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,25 % ročně z této částky za období od 21. 12. 2015 do zaplacení (výrok I), a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2020, č. j. 35 Co 30/2020-96, připustil rozšíření žaloby o částku 163 333 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za období od 12. 1. 2018 do zaplacení (výrok I), dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s tím, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 883 333 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 22. 6. 2020 dovolání (č. l. 103). Při podání dovolání žalobce nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání, a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 16. 10. 2020, č. j. 22 C 6/2016-126, tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I) a rozhodl, že žalobci se k ochraně jeho zájmů zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení neustanovuje (výrok II). Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 14. 12. 2020, č. j. 35 Co 393/2020-137, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 12. 2020, č. j. 22 C 6/2016-140, které bylo žalobci řádně doručeno dne 29. 12. 2020, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na výzvu soudu prvního stupně reagoval pouze podáním nové žádosti „o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro celé řízení se zpětnou účinností včetně dovolání“ (č. l. 142).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Jde-li o další žádost dovolatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro celé řízení včetně řízení dovolacího, z nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, vyplývá, že nová žádost o osvobození od soudních poplatků, podaná po vydání rozhodnutí, jímž předchozí žádosti nebylo vyhověno, nesmí zůstat opomenuta, rozhodnout o ni je však soud povinen jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení. V opačném případě postačí, jestliže se soud s takovou žádostí vypořádá v odůvodnění usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Též tyto závěry se obdobně uplatní i v případě opětovné žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu srov. např. usnesení ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 246/2017, ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 788/2017, a ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4589/2017, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 4. 1. 2018, sp. zn. I. ÚS 3985/17). Žalobcova nová žádost přitom žádné nové skutečnosti neobsahovala.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu