Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.01.2021, sp. zn. 30 Cdo 2106/2020 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2106.2020.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2106.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 2106/2020-254 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem ve věci žalobce M. Č. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Dr. Bureše 1185/1, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o náhradu škody a přiznání zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 73/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2020, č. j. 68 Co 358/2019-210, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 6. 2019, č. j. 27 C 73/2018-164, odmítl žalobu doručenou soudu prvního stupně dne 31. 7. 2017 ve znění jejího doplnění ze dne 1. 8. 2017, ze dne 18. 7. 2018, ze dne 1. 8. 2018, ze dne 8. 9. 2018, ze dne 1. 10. 2018, ze dne 14. 10. 2018, ze dne 16. 11. 2018, ze dne 20. 12. 2018, ze dne 5. 4. 2019, bez označení došlým soudu dne 17. 6. 2019, ve spojení s doplněním žaloby ze dne 16. 6. 2019 (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 2 100 Kč (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 3. 2020, č. j. 68 Co 358/2019-210, změnil usnesení soudu prvního stupně v části, v níž byla odmítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 46 000 Kč s příslušenstvím, a dále v rozsahu, v němž se žalobce domáhal konstatování, že vydáním blíže označených rozhodnutí ve správním řízení mělo být zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces zakotveného zejména v ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 ve spojení s čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a tím měl být zásadně omezen ve výkonu svého vlastnického práva, jehož ochrana je zakotvena v ustanovení čl. 11 Listiny a čl. 1 dodatkového protokolu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále, pokud mělo být konstatováno, že nesprávným úředním postupem, včetně průtahů v blíže označených správních řízeních bylo porušeno právo na spravedlivý proces zakotvené v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení zejména s §3 a 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tak, že se neodmítá (výrok I usnesení odvolacího soudu), a potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části, v níž byla odmítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal nároku na náhradu škody ve výši 3 166 900 Kč s příslušenstvím, nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 460 000 Kč s příslušenstvím, nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím a nároku na náhradu škody ve výši 15 616 000 Kč s příslušenstvím (výrok II usnesení odvolacího soudu). Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce ve výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jeno. s. ř.“, odmítl. Posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce nevymezil, v čem spatřuje důvod dovolání (§241a odst. 3 o. s. ř.). Ačkoliv žalobce uvedl, že se dovolání má týkat otázek výkladu hmotného a procesního práva, při jejichž posouzení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu, žádné takové otázky v dovolání nijak nevymezil. Dovolací soud je přitom vázán tím, pro kterou právní otázku se dovolatel přezkumu napadeného rozhodnutí domáhá (§242 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 1. 2021 JUDr. Pavel Simon předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/27/2021
Spisová značka:30 Cdo 2106/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2106.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Dovolací důvody
Dotčené předpisy:§241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:03/30/2021
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 718/21
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12