ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.214.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 214/2021-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Moravská Energetika, s.r.o. , identifikační číslo osoby 26295555, se sídlem v Lelekovicích, Zahumení 307/2, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 347/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2015, č. j. 53 Co 413/2015-40, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 23. 1. 2015, č. j. 12 C 347/2013-27, kterým tento soud žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků pro řízení, v němž se domáhá náhrady dosud blíže nespecifikované škody. Ve shodě se soudem prvního stupně totiž dospěl k závěru, že se žalobkyně v řízení uchyluje ke zřejmě bezúspěšnému uplatňování práva.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, při jehož podání však nebyla zastoupena advokátem. V dovolání současně navrhla, aby jí byl zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení soudem ustanoven. Tento její návrh byl však posléze zamítnut, a to usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 10. 2016, č. j. 12 C 347/2013-76, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, č. j. 53 Co 76/2017-91. Řízení o dovolání, kterým žalobkyně posledně zmíněné rozhodnutí odvolacího soudu rovněž napadla, bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, č. j. 30 Cdo 485/2020-112, následně zastaveno.
Soud prvního stupně svým usnesením ze dne 18. 5. 2017, č. j. 12 C 347/2013-93, žalobkyni vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupce z řad advokátů a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání, přičemž jí za tím účelem stanovil lhůtu dvaceti dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, k němuž došlo dne 9. 6 2017. Žalobkyně však uvedený nedostatek neodstranila, byť byla soudem prvního stupně současně poučena o tom, že Nejvyšší soud v takovém případě dovolací řízení zastaví. Namísto toho žalobkyně v podání doručeném soudu prvního stupně dne 22. 6. 2017 znovu požádala, aby jí byl zástupce pro dovolací řízení ustanoven.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Je-li dovolatelem právnická osoba, tato podmínka neplatí, jedná-li za ni osoba uvedená v §21 o. s. ř., která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být sepsáno advokátem nebo notářem, nebo v případě právnické osoby osobou uvedenou v §21 o. s. ř, která má právnické vzdělání. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o dovolání meritorně rozhodnout.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Otázka, zda žalobkyně splňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř. a zda jsou u ní dány i podmínky pro ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů podle §30 o. s. ř., byla v tomto řízení řešena již opakovaně. Naposledy se tak stalo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, č. j. 30 Cdo 485/2020-112, kterým dovolací soud rozhodl o dovolání nezastoupené žalobkyně směřujícím proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) její žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu procesní povahy. Za současného poukazu na judikaturu, z níž Nejvyšší soud při svém rozhodování vycházel, přitom dovolací soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí sám zhodnotil, zda žalobkyně předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání splňuje či nikoliv, načež uzavřel, že tyto předpoklady v jejím případě dány nejsou. V situaci, kdy její žaloba neobsahuje ani základní náležitosti požadované ustanovením §79 odst. 1 o. s. ř. a spočívající zejména ve skutkovém vylíčení základu uplatněného nároku a v odůvodnění jeho výše, a to i přes výzvu k jejímu doplnění, kterou jí soud prvního stupně adresoval, totiž žalobkyně své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně (v podrobnostech viz uvedené usnesení dovolacího soudu). Od vydání tohoto rozhodnutí dovolacího soudu se přitom na popsaném stavu nic nezměnilo.
Není-li žalobkyně v dovolacím řízení zastoupena advokátem, ani nedoložila, že by za ni v řízení jednala osoba uvedená v §21 o. s. ř., která má právnické vzdělání, nesplnila tak zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to i přes výzvu a poučení soudu prvního stupně o důsledcích, jež jsou s tím spojené. Nejvyšší soud proto podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 2. 2021
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu