ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2344.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2344/2021-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. R., nar. XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 87/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2019, č. j. 35 Co 288/2019-112, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 2. 2018, č. j. 42 C 87/2016-39, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 270 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), dále konstatoval, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 106/2011 bylo porušeno právo žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě (výrok II), a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 22. 10. 2019, č. j. 35 Co 288/2019-112, připustil rozšíření žaloby o částku 60 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku pod bodem II a v zamítavém výroku pod bodem I jej potvrdil s tím, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 330 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 3. 2. 2020 dovolání (č. l. 116). Při podání dovolání žalobce nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání, a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 27. 5. 2020, č. j. 42 C 87/2016-130, tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I) a rozhodl, že žalobci se k ochraně jeho zájmů zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení neustanovuje (výrok II). Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 6. 4. 2021, č. j. 35 Co 262/2020-152, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Dovolání žalobce podané proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 4. 10. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2478/2021.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 6. 2021, č. j. 42 C 87/2016-154, které bylo žalobci řádně doručeno dne 28. 6. 2021, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na výzvu soudu prvního stupně reagoval pouze podáním nové žádosti „o osvobození od soudních poplatků pro celé řízení včetně dovolání se zpětnou účinností a o ustanovení zástupce tam, kde to zákon vyžaduje“ (č. l. 158).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Žalobce sice v reakci na výzvu k odstranění nedostatku povinného zastoupení opětovně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, ovšem obsahově totožná žalobcova žádost byla již pravomocně zamítnuta, a proto se k další žalobcově žádosti nepřihlíží v souladu se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 10. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu