ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2594.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2594/2021-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Tomášem Pirkem v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 141/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. 6. 2021, č. j. 23 Co 154/2021-63, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích jako soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 5. 2021, č. j. 17 C 141/2020-58, zastavil blíže specifikované dovolací řízení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce již dříve v této věci požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. O této žádosti bylo negativně rozhodnuto pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 1. 2021, č. j. 17 C 141/2021-49.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
Ačkoli žalobce nebyl vyzván, aby si pro podání dovolání proti napadenému usnesení zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, je nutno konstatovat, že z rozhodovací činnosti je dovolacímu soudu známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván, a žalobce tudíž musí být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014). Nejvyšší soud má tak za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a že poučení o náležitém zastoupení se žalobci opakovaně dostalo.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 10. 2021
JUDr. Tomáš Pirk
pověřený člen senátu