ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2609.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2609/2021-249
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobce I B , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Davidem Jopkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Třinci, náměstí Svobody 527, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 200/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2021, č. j. 18 Co 56/2021-220, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 246 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 11. 2020, č. j. 15 C 200/2019-193, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 31. 7. 2019 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky 1 000 000 Kč ode dne 1. 4. 2011 do 30. 7. 2019 (výrok II) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 127 139,43 Kč (výrok III).
Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé a v nákladovém výroku III potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 46 821 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Uvedené částky se žalobce domáhal po žalované jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku vydání usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2011, č. j. 21 Cm 64/2008-60, kterým byl schválen smír se společností Foxy Group s. r. o., na jehož základě měl žalobce nárok na úhradu částky 1 000 000 Kč. Vzhledem k tomu, že tato společnost dobrovolně neplnila, domáhal se žalobce na základě uzavřeného smíru (jako exekučního titulu) výše uvedené částky v exekučním řízení, které však bylo pravomocně zastaveno s tím, že exekuční titul není vykonatelný.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Námitka žalované, že odvolací soud nedostatečně zkoumal schopnost společnosti Foxy Group s. r. o. plnit z uzavřeného smíru, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť jde ve skutečnosti o námitku nikoli proti právnímu posouzení dané otázky odvolacím soudem, ale proti jeho skutkovému zjištění, že společnost Foxy Group s. r. o. v rozhodné době disponovala dostatečným majetkem, ze kterého by mohl být nárok žalobce uspokojen. Daná námitka proto přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nemůže založit, neboť nejde o námitku nesprávného právního posouzení.
Na otázce státu coby posledního dlužníka napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. nezávisí (odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud k tomu dodává, že žalovaná ani procesně korektním způsobem, tedy do nastoupení účinků koncentrace řízení, netvrdila, že by zde byla jiná osoba, která by mohla žalobci plnění poskytnout. Za takové situace se daná doktrína nemohla uplatnit.
K namítané vadě řízení spočívající v tom, že odvolací soud zohlednil tvrzení žalované ohledně možnosti žalobce být uspokojen v rámci likvidace společnosti Foxy Group s. r. o. nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť nebyla formulována jako právní otázka s náležitým vymezením podmínek přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a k vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
S ohledem na výsledek dovolacího řízení je žalovaná povinna nahradit žalobci náklady tohoto řízení vzniklé žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání (srov. §243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř.), jež sestávají z odměny advokáta v částce 12 300 Kč [§6 odst. 1, §7 bod vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrady hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrady v částce 2 646 Kč [§137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 10. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu