ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2875.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2875/2021-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Simona ve věci nejasného podání žalobce P. Ch. , narozeného XY, bytem v XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Nc 1272/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2021, č. j. 4 Co 273/2020-37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2020, č. j. 1 Nc 1272/2020-17, jímž soudkyně téhož soudu (dále jen „soud prvního stupně“) potvrdila usnesení vydané jejím asistentem dne 11. 8. 2020, č. j. 1 Nc 1272/2020-11, jež napadl žalobce svými námitkami. Posledně uvedeným rozhodnutím asistenta soudce byl žalobce vyzván k odstranění vad svého neúplného podání (žaloby).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání však není objektivně přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto žalobcovo odvolání jako podané proti rozhodnutí, proti němuž není řádný opravný prostředek přípustný.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo (jako v poměrech právě projednávané věci) odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Pokud tedy odvolací soud svým usnesením odmítnul odvolání žalobce, nemůže být v tomu odpovídajícím rozsahu proti uvedenému rozhodnutí dovolání přípustné, neboť bylo proti němu možno brojit žalobou pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Jelikož dovolání není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze jinak dovolání věcně projednat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Nejvyšší soud jen pro úplnost doplňuje, že ačkoliv napadeným rozhodnutím odvolacího řízení nebylo skončeno řízení o věci, Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení rozhodl s přihlédnutím k tomu, že po podání dovolání, o němž je nyní rozhodováno, bylo nejasné podání žalobce odmítnuto, a že za současného procesního stavu proto bylo třeba již nyní vypořádat otázku náhrady nákladů nynějšího dovolacího řízení.
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 11. 2021
JUDr. David Vláčil
předseda senátu