ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2881.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2881/2021-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce M. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem v Brně, Metodějova 450/7, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované JUDr. Přemysla Kalouse, notáře se sídlem v Brně, Brandlova 253/4, zastoupeného Mgr. Davidem Heydukem, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 206/27, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 114/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, č. j. 13 Co 222/2020- 153, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Davida Heyduka, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne ze dne 24. 1. 2020, č. j. 22 C 114/2018-116, zamítl žalobu o zaplacení částky 6 144 474,62 Kč (výrok I), uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II) a vedlejšímu účastníku na straně žalované pak z téhož důvodu částku 134 348 Kč (výrok III).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení II potvrdil a ve výroku o nákladech řízení III jej změnil jen tak, že stanovil jejich výši na částku 900 Kč, jinak jej i v uvedeném výroku potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Vyslovil též, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a vedlejšímu účastníku na straně žalované částku 600 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 6 144 474,62 Kč s tím, že jde o škodu, která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu notáře JUDr. Přemysla Kalouse, který se při sepisu dvou notářských zápisů obsahujících svolení žalobcovy dlužnice H. J. (dále jen „dlužnice“) k přímé vykonatelnosti jejích závazků ze smluv o půjčce dopustil nesprávného úředního postupu. Pro pochybení notáře (nesprávnou formulaci notářských zápisů činící je nevykonatelnými) byl pravomocně zamítnut žalobcův exekuční návrh směřující proti dlužnici. V důsledku nevykonatelností notářských zápisů vznikla žalobci škoda sestávající jednak z neuhrazených jistin půjček ve výši 3 600 000 Kč a 1 200 000 Kč, ponížených o částku 80 700 Kč použitou žalobcem k započtení vůči pohledávce dlužnice (jako povinné) na náhradu nákladů exekuce, činících tedy v souhrnu částku 4 719 300 Kč, jednak z pohledávek na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jistin půjček po jejich splatnosti až do 24. 8. 2012, jejichž úhrnná výše k témuž datu činila 2 327 772 Kč, snížených o částku 902 597,38 Kč, kterou žalobce obdržel „v konkursu prohlášeném v mezidobí na majetek dlužnice“. V dalším jsou pohledávky za dlužnicí dle žalobce nedobytné. Nebýt nesprávného úředního postupu, byl by žalobce exekučně uspokojen v rozsahu žalované částky.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu jeho výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Žalobce předkládá jedinou otázku, podle něj doposud dovolacím soudem neřešenou, zda „je dán, či bez dalšího vyloučen, při odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/98 Sb. (nesprávný úřední postup), vztah příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem (v posuzovaném případě v podobě vyhotovení notářských zápisů s přímou vykonatelností, které nejsou způsobilými exekučními tituly) a škodou, která věřiteli vznikla nemožností uspokojení pohledávky v exekučním řízení pro takovou vadu notářských zápisů, kdy pro takovou vadu nebylo možné exekuci vůbec provést, kdy následně (s odstupem času více jak jednoho roku po zahájení exekučního řízení) je zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka, kdy jediným důvodem, pro který nebylo lze exekuci provést, byla vada exekučního titulu (nesprávný úřední postup)“.
V nyní posuzovaném případě dovoláním kritizovaný právní závěr založený na žalobcem předestřené úvaze, že „jediným důvodem, pro který nebylo lze exekuci provést, byla vada exekučního titulu“, odvolací soud podle odůvodnění napadeného rozhodnutí neučinil. Uvedená námitka se tak ve skutečnosti míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 ve Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud s odkazem na chronologii exekučního a insolvenčního řízení dospěl naopak k závěru, že samostatným důvodem, pro který nebylo možno (slovy odvolacího soudu „tak či tak“) uspokojit žalobce z výtěžku z exekuce byla skutečnost, že důsledkem zahájení insolvenčního řízení vznikla překážka pro provedení exekuce, a tedy i pro výplatu do té doby vymoženého plnění oprávněnému (nyní žalobci), které byl exekutor naopak povinen vydat insolvenčnímu správci dlužnice a mohlo s ním být naloženo již jen způsoby vlastními insolvenčnímu řízení.
Dovolatel dále uvádí, že pokud by nebylo vadných notářských zápisů, tak by se s ohledem na časové souvislosti zahájení exekučního řízení na majetek dlužnice (4. 5. 2011) a zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice (10. 5. 2012) domohl přinejmenším částečného uspokojení své pohledávky za dlužnicí provedením exekuce dříve, než dlužnice „vstoupila do insolvenčního řízení“. To proto, že dlužnice podala odvolání do usnesení o nařízení exekuce výlučně z důvodu, že notářské zápisy nejsou pro své vady kvalifikovaným exekučním titulem a pokud by tomu tak nebylo, dlužnice by podle dovolatele odvolání proti usnesení „o zahájení exekuce“ zřejmě (jako zjevně bezdůvodné) nepodávala. Žalobce by byl významně dříve a ještě před zahájením insolvenčního řízení uspokojen minimálně z exekutorem do té doby zajištěných finančních prostředků ve výši 865 449,74 Kč. Uvedenými tvrzeními ovšem dovolatel fakticky konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než jaké učinil odvolací soud, a jeho námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení (§241a odst. 1 o. s. ř.). Úvaha, zda by dlužnice, nebýt nesprávného úředního postupu notáře, jako povinná podala či nepodala odvolání proti usnesení o nařízení exekuce je navíc úvahou ryze spekulativní, stavící na nejisté skutečnosti.
Možný nárok žalobce na náhradu škody vzniklé v důsledku nedůvodných průtahů v řízení před Krajským soudem v Brně jako soudem odvolacím, který o odvolání povinné, jež mu bylo se spisem předloženo dne 2. 8. 2011, rozhodl (až) usnesením ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. 20 Co 452/2011, pak nebyl předmětem nynějšího kompenzačního řízení.
V rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně samostatně uplatněného nároku „na zákonné úroky z půjček po splatnosti“ ve výši „2 327 7721 Kč snížených o částku 902 597,38 Kč“ [a to na základě závěru, že na tyto zákonné úroky se neplatně sepsaný notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti vůbec nevztahoval a již proto nesprávný úřední postup notáře nemohl být (pojmově) příčinou vzniku takto konstruované škody] žalobce v podaném dovolání žádnou oponentní argumentaci nenabídl a ani neformuloval k danému nároku žádný dovolací důvod, přestože jeho uvedení zákon předjímá jako obligatorní náležitost pro projednání dovolání (§241a odst. 2 a 3 o. s. ř.) Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. i v této části odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Nákladové výroky netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. David Vláčil
předseda senátu