ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.3248.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 3248/2020-175
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobce K. V., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Monikou Hoffmannovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1169/51, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 253 300 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 219/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2020, č. j. 58 Co 172/2020-150, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2020, č. j. 58 Co 172/2020-150, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 2. 2020, č. j. 25 C 219/2019-124, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal zaplacení částky 253 300 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 355/2010.
2. Při jednání konaném dne 5. 2. 2020 vzal žalobce žalobu zpět co do zaplacení úroku z prodlení z částky 253 300 Kč ve výši 8,5 % p. a. od 29. 3. 2019 do 28. 9. 2019.
3. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 2. 2020, č. j. 25 C 219/2019-124, zastavil řízení co do zaplacení úroku z prodlení z částky 253 300 Kč ve výši 8,5 % p. a. od 29. 3. 2019 do 28. 9. 2019 (výrok I), zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 253 300 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok III).
4. Mezi účastníky bylo nesporné, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 355/2010 pravomocně skončilo dne 26. 10. 2018. Žalobce se obrátil se svým nárokem na žalovanou dne 28. 3. 2019. Stanoviskem ze dne 5. 9. 2019, č. j. MSP 845/2019- ODSK-ODSK/7, doručeným žalobci dne 6. 9. 2019, žalovaná nároku žalobce nevyhověla.
5. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobce podle §32 odst. 3 zákona č 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), a dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou je důvodná. Žalobce se ve smyslu §32 odst. 3 OdpŠk dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě právní mocí posledního rozhodnutí ve věci, tedy dne 26. 10. 2018. Uplatněním nároku u žalované došlo ke stavení promlčecí doby do dne 6. 9. 2019, kdy bylo stanovisko žalované doručeno žalobci. Podle soudu prvního stupně tak žalobci zbývalo 28 dnů k podání žaloby, tj. do dne 4. 10. 2010 (2019; poznámka dovolacího soudu). Žalobce podal žalobu až dne 7. 10. 2019, tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby dle §32 odst. 3 OdpŠk.
6. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé (výrok II) a ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok III) potvrdil (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II).
7. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně ve stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí doby, v níž musí být uplatněny nároky na náhradu nemajetkové újmy, která se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě či nemajetkové újmě dozvěděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že došlo k jejich vzniku. Soud prvního stupně tedy správně vázal počátek běhu promlčecí doby ke dni 26. 10. 2018 (okamžik pravomocného skončení posuzovaného řízení), což žalobce ani nesporoval. Dne 28. 3. 2019 (datum doručení žádosti o odškodnění žalované) došlo ke stavení běhu promlčecí doby do dne 6. 9. 2019 (datum doručení stanoviska žalované právní zástupkyni žalobce), ode dne 26. 10. 2018 do dne 28. 3. 2018 (2019; poznámka dovolacího soudu) tak uběhlo z promlčecí doby 5 měsíců a 2 dny. Následně ode dne 6. 9. 2019 začala opět běžet šestiměsíční promlčecí doba, z níž zbýval 1 měsíc bez 2 dnů. Promlčecí doba tak dle odvolacího soudu uplynula již dne 4. 10. 2019. Poslední den lhůty tak připadl na všední den, nikoli na sobotu či neděli, jak namítl žalobce. Pokud byla žaloba podána u soudu dne 7. 10. 2019, byla podána opožděně.
8. V závěru odvolací soud uvedl, že zákonný požadavek na předběžné projednání nároku u ústředního orgánu podle §14 OdpŠk je podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu, a z toho důvodu se také podle §35 OdpŠk po dobu šesti měsíců běh promlčecí doby staví. To však neznamená, že poškozený může přestat sledovat běh promlčecí doby. Žalobci nic nebránilo v tom, aby žalobu k soudu podal i předtím, než se žalovaná k jeho nároku vyjádří, obzvláště pokud mu hrozí promlčení jeho práva.
II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátkou, v celém rozsahu včasným dovoláním.
10. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatel v nesprávném právním posouzení otázky promlčení, resp. běhu promlčecí doby v návaznosti na její stavení, a to zejména způsob výpočtu dnů zbývajících do konce promlčecí doby poté, co došlo k uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění u příslušného úřadu.
11. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně ve stanovení počátku běhu promlčecí doby k datu 26. 10. 2018 a dále s tím, že dne 28. 3. 2019 došlo ke stavení běhu promlčecí doby do dne 6. 9. 2019 a konstatoval, že ke dni stavení šestiměsíční promlčecí doby z této uběhlo 5 měsíců a 2 dny. Z toho dovodil, že poté, co promlčecí doba opět počala běžet, zbýval z promlčecí doby 1 měsíc bez 2 dnů, což znamená, že promlčecí doba dle právního názoru odvolacího soudu uplynula již dne 4. 10. 2019, a žaloba byla podána opožděně. Při tomto závěru odvolací soud podle dovolatele vycházel z jakési fikce, že měsíc má 30 dnů. Odvolací soud při svém posouzení věci odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3533/2010, ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 639/2012, a ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1769/2017, a rozsudek téhož soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1529/2011, v nichž však dle dovolatele nelze nalézt pro takový způsob výpočtu žádnou oporu. Z citovaných rozhodnutí je naopak zřejmé, že dovolací soud si ke dni stavení promlčecí doby vždy zafixoval počet dnů, které zbývaly do jejího uplynutí, a tento počet dnů pak dopočetl ode dne, k němuž započala promlčecí doba opět běžet, přičemž vycházel ze skutečného počtu dnů, které ke dni stavení promlčecí doby zbývaly do jejího uplynutí. Například v rozsudku ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 962/2012, pracoval Nejvyšší soud s údajem, že do uplynutí promlčecí doby zbývaly ke dni jejího stavení 2 dny. Nevycházel např. z údaje, že ke dni stavení promlčecí doby zbývá do jejího uplynutí 1 měsíc bez 28 dnů. Takový postup by totiž byl dle dovolatele chybný, neboť namísto skutečného počtu dnů v měsíci by zde byla zcela bezdůvodně uplatněna fikce, že měsíc má určitý počet dnů, přitom skutečný počet dnů se v jednotlivých kalendářních měsících liší.
12. Pro určení délky promlčecí doby je rozhodný její počátek, tj. den právní moci příslušného rozhodnutí, které zakládá nárok na náhradu nemajetkové újmy. Od tohoto dne je třeba za použití §605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), určit konkrétní den, k němuž dochází k promlčení nároku. Časový interval mezi právní mocí příslušného rozhodnutí a dnem promlčení nároku má poté konkrétní počet dnů, které jsou dány skutečností, jaký počet dnů mají kalendářní měsíce v tomto období. Počet dnů promlčecí doby je tak již od počátku pevně dán a nelze připustit, aby byl v případě stavení promlčecí doby a jejího opětovného běhu modifikován v důsledku použití jakýchkoli fikcí. V této souvislosti dovolatel poukázal na komentář k §35 OdpŠk, z něhož vyplývá, že je třeba zohlednit počet skutečně zbývajících kalendářních dnů. Bude-li aplikován způsob výpočtu shodný s výše uvedenými právními závěry, pak promlčecí doba neběžela ode dne 28. 3. 2019 do dne 6. 9. 2019, tedy po dobu 5 měsíců a 9 dnů, její konec tak připadne na sobotu 5. 10. 2019. Poslední den lhůty ve smyslu §607 o. z., připadne na nejblíže následující pracovní den, jímž je pondělí 7. 10. 2019. Pokud byla žaloba podána v tento den, byla podána včas.
13. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
14. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
III. Formální náležitosti a přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
16. Dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř.
17. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
18. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
19. Dovolání žalobce není dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení, nicméně vzhledem k zrušení rozhodnutí ve věci samé, jak je dále uvedeno, a tím pádem i závislých nákladových výroků podle §243e odst. 2 o. s. ř., dovolací soud o odmítnutí dovolání v uvedeném rozsahu nerozhodoval.
20. Dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky výpočtu zbývající části promlčecí doby poté, co dojde k jejímu stavení podle §35 odst. 1 OdpŠk, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
21. Dovolání je důvodné.
22. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení takové vady řízení neshledal.
23. Podle §14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
24. Podle §15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
25. Podle §32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle §13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo §22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.
26. Podle §35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.
27. Podle §26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.
28. Podle §605 odst. 2 o. z. konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.
29. Podle §607 o. z. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.
30. Problematikou promlčení práva na odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení se Nejvyšší soud ve své judikatuře již opakované zabýval. Zákonný požadavek na předběžné projednání nároku u ústředního orgánu podle §14 OdpŠk je podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu, a z toho důvodu se také podle §35 OdpŠk po dobu šesti měsíců běh promlčecí lhůty staví. Poté pokračuje běh promlčecí lhůty dále, pokud tato v důsledku uplynutí šestiměsíční lhůty nepočala běžet již dříve. Z uvedeného vyplývá, že poškozený ani po dobu předběžného projednání nemůže přestat sledovat běh promlčecí lhůty, přičemž mu nic nebrání v podání žaloby i předtím, než se úřad vyjádří, zvláště pokud poškozenému hrozí promlčení jeho práva. Ostatně §14 OdpŠk stanoví podmínku uplatnění nároku u příslušného úřadu, nikoliv vydání stanoviska (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1529/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 16/2012).
31. Po doručení stanoviska úřadu (poškozenému či jeho zástupci), dojde-li k němu v šestiměsíční lhůtě podle §15 OdpŠk, počíná běžet zbývající část promlčecí lhůty, jejíž délka závisí na počtu dní, které zbývaly do konce promlčecí lhůty v době doručení žádosti úřadu (§14 OdpŠk). I v tomto případě se může uplatnit pravidlo podle §607 o. z. (srov. komentář k §35 odst. 1 in Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 405. ISBN 978-80-7400-000-0).
32. Podle zjištěných skutkových okolností bylo posuzované řízení pravomocně skončeno dne 26. 10. 2018. Šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta podle §32 odst. 3 OdpŠk tak v případě nároku žalobce začala běžet dne 26. 10. 2018 a její konec ve smyslu §605 odst. 2 o. z. ve spojení s §26 OdpŠk připadal na 26. 4. 2019. Žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy byla žalované doručena dne 28. 3. 2019. Ve smyslu §35 OdpŠk se tak promlčecí lhůta stavěla (neběžela) od 28. 3. 2019 do 6. 9. 2019, kdy bylo stanovisko žalované doručeno právní zástupkyni žalobce. Vzhledem k tomu, že dne 28. 3. 2019, kdy již promlčecí lhůta neběžela, zbývalo do jejího uplynutí dnem 26. 4. 2019 celkem 30 dnů, pak tato po obnovení jejího běhu zbývala žalobci k včasnému uplatnění nároku u soudu. S ohledem na to, že konec promlčecí lhůty připadl na neděli 6. 10. 2019, tato ve smyslu §607 o. z. ve spojení s §26 OdpŠk uplynula až v pondělí 7. 10. 2019, z čehož vyplývá, že pokud podal dovolatel žalobu právě v pondělí 7. 10. 2019, byla podána včas.
33. Pokud tedy odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba podaná u soudu dne 7. 10. 2019 je opožděná, neboť promlčecí doba uplynula již dne 4. 10. 2019, je jeho právní posouzení věci nesprávné.
34. Jelikož je rozhodnutí odvolacího soudu co do právního posouzení zbývající části promlčecí doby poté, co dojde k jejímu stavení podle §35 odst. 1 OdpŠk, nesprávné a tato nesprávnost se projevuje i v rozhodnutí soudu prvního stupně, postupoval dovolací soud podle §243e odst. 2 o. s. ř. a napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
35. Soudy jsou ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
36. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 12. 2021
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu