ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.3742.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 3742/2020-85
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce J. T. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Michalem Nádeníčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 161/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2020, č. j. 11 Co 403/2019-67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 7. 8. 2019, č. j. 14 C 161/2018-50, zamítl žalobu o zaplacení částky 780 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, pod ČTS: OKFK-37-4/8-2004-1, který předal vkladový certifikát Komerční banky, a. s., série A č. 442992, vystavený dne 26. 9. 1994 na částku 780 000 000 Kč, do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 1 a následně připadl státu (dále jen „posuzované řízení“).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Námitka žalobce, že odvolací soud pochybil při posouzení otázky příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem žalované a vznikem škody, neboť nebyl v tomto řízení oprávněn předjímat, zda by Komerční banka, a. s., uplatnila námitku promlčení práv z vkladového certifikátu, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Při jejím řešení se totiž odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, řešil-li otázku promlčení práva z vkladového certifikátu jako otázku předběžnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3092/2008), když otázku důvodnosti a existence práva žalobce na plnění proti jeho dlužníkovi i otázku promlčení tohoto práva lze řešit v řízení o náhradu škody jako otázku předběžnou, aniž by muselo o nároku věřitele proti dlužníkovi proběhnout řízení, v němž by byla otázka promlčení nároku posouzena.
Na další dovolatelem vymezené otázce (že se soudy obou stupňů nezabývaly hodnocením protiprávního jednání orgánů veřejné moci) rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl (v podobě zjištěného nedostatku příčinné souvislosti) nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 3. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu