ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.3767.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 3767/2020-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Tomášem Pirkem v právní věci žalobce M. Š., narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, sídlem v Jihlavě, Žižkova 1882/57, o neplatnost rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 8 C 19/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 10. 9. 2020, č. j. 72 Co 232/2020-43, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 8. 2020, č. j. 8 C 19/2020-39, zastavil řízení o dovolání žalobce (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě jako soud odvolací v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu), opravil usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 17. 6. 2020, č. j. 72 Co 168/2020-36 (výrok II usnesení odvolacího soudu), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce již dříve v této věci požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a o osvobození od soudních poplatků. O této žádosti bylo negativně rozhodnuto pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 5. 2020, č. j. 8 C 19/2020-30, které bylo k odvolání žalobce jako věcně správné potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 17. 6. 2020, č. j. 72 Co 168/2020-36.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 1. 2021
JUDr. Tomáš Pirk
pověřený člen senátu