ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.3911.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 3911/2020-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 54/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020, č. j. 23 Co 218/2020-16, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020, č. j. 23 Co 218/2020-16, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 5. 2020, č. j. 14 C 54/2020-8, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. 5. 2020, č. j. 14 C 54/2020-8, odmítl v celém rozsahu podání žalobce ze dne 3. 3. 2020 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 6. 2020, č. j. 23 Co 218/2020-16, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
3. Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že podání žalobce ze dne 3. 3. 2020, včetně dalších podání, kterými reagoval na výzvu soudu, aby odstranil vady žaloby, je neurčité a nesrozumitelné, nejsou v něm vylíčeny rozhodné skutečnosti odůvodňující tvrzený nárok, a neposkytuje tak dostatečný podklad pro další řízení. Dále uvedl, že žalobce vede proti žalované řadu soudních řízení, v jejichž problematice se neorientuje, a soudy všech stupňů tak zahlcuje nesrozumitelnými podáními.
II. Dovolání
4. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním a na výzvu soudu prvního stupně, aby si pro dovolací řízení zvolil právním zástupcem advokáta, následně podal žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud prvního stupně uvedené žádosti vyhověl a usnesením ze dne 16. 11. 2020, č. j. 14 C 54/2020-24, žalobci advokáta pro dovolací řízení ustanovil a zároveň jej osvobodil od soudních poplatků v řízení o dovolání. Ustanovený advokát dovolání žalobce včas doplnil.
5. Dovolání (ve znění jeho doplnění) směřuje proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu. Žalobce v něm uvádí, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, zda k efektivní obraně práv žalobce postačuje pouhé plnění poučovací povinnosti či je potřebné žalobci ustanovit práva znalého zástupce. Splnění předpokladu přípustnosti svého dovolání žalobce spatřuje ve skutečnosti, že je uvedená otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena rozdílně. Současně však namítá rozpor napadeného usnesení odvolacího soudu s judikaturou dovolacího soudu a k tomu poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015, ze kterého vyplývá, že v případě důvodných pochybností, zda je žalobce schopen efektivně bránit své právo jen za pomoci poučovací povinnosti soudu, je třeba se přiklonit k ustanovení zástupce. Žalobce namítá, že tento postup je v projednávané věci více než vhodný, jelikož řízení o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu je bezesporu právně složité, a také osobní předpoklady žalobce nasvědčují, že není schopen efektivně bránit své tvrzené právo. Již před soudem prvního stupně odkázal na řadu řízení, kdy mu byl právní zástupce ustanoven, nicméně soudy obou stupňů se skutečností, zda i v této věci žalobce splňuje podmínky pro ustanovení zástupce, nezabývaly. Žalobce navrhuje usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
III. Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
7. Dovolání bylo podáno i doplněno včas, osobou k tomu oprávněnou, podmínka §241 odst. 1 o. s. ř. byla splněna a dovolání po doplnění obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
8. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
9. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není objektivně přípustné proti výroku II usnesení odvolacího soudu, o náhradě nákladů řízení. Nejvyšší soud však v uvedeném rozsahu dovolání samostatně neodmítl, neboť nákladový výrok v důsledku své akcesority sledoval osud věci samé.
11. Dovolání je přípustné pro řešení otázky v jaké fázi řízení má být účastník, jenž jinak splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, poučen o svém právu požádat o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Uvedená otázka byla v poměrech právě projednávané věci odvolacím soudem vyřešena v rozporu s judikaturou soudu dovolacího.
IV. Důvodnost dovolání
12. Dovolání je důvodné.
13. Podle §5 o. s. ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.
14. Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).
15. Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
16. Podle ustanovení §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
17. Nejvyšší soud vysvětlil v usneseních ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015, a ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5505/2015, že podmínku nezbytnosti zastoupení (§30 odst. 1 věta první o. s. ř.) je třeba zkoumat z objektivní i subjektivní stránky. Na jedné straně se hodnotí povaha řízení s ohledem na složitost právních či skutkových otázek, na druhé straně osoba žadatele a jeho schopnosti (srov. též judikaturu Nejvyššího správního soudu citovanou ve výše zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015; ke kritériím, která je třeba posuzovat při ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř., srov. rovněž nález Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 3849/11).
18. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce v podání, které je podle svého obsahu žalobou, dostatečně určitě nevymezil předmět řízení, zejména v něm neuvedl, o čem a na jakém (skutkovém) základě má soud rozhodnout; mimo jiné se žalobce domáhá nároku, který český právní řád neumožňuje. Ani z dalšího podání k výzvě soudu nebylo zřejmé, co má být vlastním předmětem řízení a na základě jakého skutkového stavu má soud rozhodnout.
19. Řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu a o náhradu škody nejsou často z hlediska dokazování ani z hlediska právního posouzení nikterak složitá. Nemusí tomu tak však být vždy a i v těchto řízeních se mohou vyskytnout otázky, jejichž posouzení rozhodně není triviální. Z podání žalobce nelze vycházet při posouzení, zda se takové složitější okolnosti vyskytly i v případě vzniku jím tvrzené újmy, neboť žalobce pravděpodobně ani není schopen námitky týkající se těchto okolností vznést (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2013, sp. zn. 6 As 23/2013).
20. Dovolací soud připomíná, že v případě pochybností o tom, zda postačuje k efektivní obraně práv a oprávněných zájmů jen poskytování poučovací povinnosti či je potřebné žalobci k ochraně jeho práv ustanovit práva znalého zástupce, je třeba s ohledem na ochranu ústavně zaručeného práva žalobce na právní pomoc a s tím spojeného práva na přístup k soudu rozhodnout ve prospěch ustanovení zástupce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015).
21. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že byl v této věci při dovolacím přezkumu limitován specifickým postupem soudu prvního stupně, který až po vydání napadeného usnesení odvolacího soudu (to je po pravomocném odmítnutí žaloby) dospěl k závěru, že poměry žalobce odůvodňují v této konkrétní projednávané věci jeho osvobození od soudních poplatků a že mu má být ustanoven zástupce z řad advokátů, a to v usnesení ze dne 16. 11. 2020, č. j. 14 C 54/2020-24. Uvedený závěr soud prvního stupně učinil při nezměněném skutkovém stavu ohledně tvrzených poměrů žalobce, přičemž je třeba připomenout, že hlediska pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení §30 o. s. ř. jsou v zásadě stejná pro všechny stupně řízení před soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010). Z uvedeného plyne, že je-li zákonným předpokladem osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů naplnění podmínky, že v případě žadatele nejde o svévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, pak okolnost, že soud prvého stupně pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů ustanovil, v sobě – při respektu k výše nastíněné judikatuře – nutně implikuje závěr, že v případě neúplné žaloby v této věci je uvedený předpoklad rovněž naplněn. Přitom usnesením soudu prvního stupně vydaným v této věci je v nyní probíhajícím dovolacím řízení vázán rovněž Nejvyšší soud (§243b, §167 odst. 2 a §159a odst. 3 o. s. ř.).
22. Z řečeného plyne, že měl-li soud prvního stupně za to, že neúplný návrh na zahájení řízení v poměrech projednávané věci nepředstavuje zjevně bezúspěšné uplatňování (bránění) práva a současně osobní a majetkové poměry žalobce svědčí pro poskytnutí úplného osvobození od soudních poplatků v dovolacím řízení, měl při nezměněné formulaci neúplné žaloby a při totožných osobních a majetkových poměrech žalobce jej již ve fázi řízení předcházející výzvě k opravě a doplnění žaloby a nakonec završené odmítnutím žaloby poučit o možnosti požádat o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů a jeho reakci přizpůsobit další průběh řízení. V případě, že by žalobce svého práva využil, bylo namístě (z pohledu následně vydaného usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 11. 2020, č. j. 14 C 54/2020-24) jeho žádosti vyhovět a zástupce mu ustanovit již v řízení před soudem prvního stupně, a to předtím než bylo přikročeno k odmítnutí žaloby. Soud prvního stupně však neposkytl žalobci včas adekvátní poučení a odvolací soud jeho pochybení v tomto směru neodstranil.
23. Protože bylo dovolání shledáno důvodným, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
24. Závěrem Nejvyšší soud doplňuje, že se závěry tohoto usnesení vztahují výlučně k právě projednávané věci (a k nastíněnému postupu soudu prvního stupně), aniž by se dovolací soud sám mohl (s ohledem na rozsah podaného dovolání i důvody v něm uplatněné, jimiž je podle §242 odst. 3 věty prvé o. s. ř. vázán) jakkoliv vymezit k tomu, zda obdobné návrhy žalobce, s nimiž je ve své rozhodovací činnosti konfrontován, zjevně bezúspěšné uplatňování (bránění) práva představují, či nikoliv.
25. Soudy jsou ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
26. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 3. 2021
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu