ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.394.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 394/2021-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně N. T. T. N. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a písemnou omluvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 91/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2020, č. j. 18 Co 175/2020-92, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) svým usnesením ze dne 15. 5. 2020, č. j. 16 C 91/2020-69, vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému (výrok II).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody a poskytnutí omluvy, která jí měla vzniknout v exekučním řízení, neboť na základě jí podaném exekučním návrhu Obvodní soud pro Prahu 8 vydal pověření pro příslušného soudního exekutora až po zhruba pěti měsících, tedy zjevně po uplynutí patnáctidenní lhůty stanovené v §43a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. (tzv. exekuční řád). Pokud by Obvodní soud pro Prahu 8 postupoval v řízení vedeném pod sp. zn. 15 EXE 6432/2016 řádně, pak by podle žalobkyně nejpozději k 2. 11. 2016 pověřil exekutora a tento by obratem vydal exekuční příkaz postihující nemovitosti, čímž by zabránil účelovému vyvedení nemovitostí z majetku povinných.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle žalobkyně se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když nesprávně posoudil otázku místní příslušnosti soudu a nepostupoval podle ustanovení §87 písm. b) o. s. ř. Nerespektoval totiž jí zvolenou příslušnost na výběr danou určenou sídlem pověřeného soudního exekutora JUDr. Milana Makariuse, Exekutorský úřad Praha-západ, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 276.
Dovoláním jediná předestřená otázka, zda žalobkyně kvalifikovaně zvolila jí na výběr příslušný soud, byla odvolacím soudem vyřešena zcela v souladu s judikaturou soudu dovolacího, jež je ustálena v názoru, podle něhož rozhodující pro závěr, že žalobou je uplatněno právo na náhradu škody ve smyslu §87 písm. b) o. s. ř. je to, že právě na toto právo lze usuzovat ze žalobních tvrzení, neboť jiný pramen v době zahájení řízení nemá soud dispozici (srov. usnesení bývalého Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky ze dne 22. 1. 1975, sp. zn. 1 Cz 6/75, uveřejněné pod číslem 29/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 96/04). Uplatněné právo pak vyplývá ze skutečností tvrzených v žalobě, pokud vyjadřují hmotněprávní předpoklady vzniku tohoto práva (vznik škody, protiprávní jednání, příčinnou souvislost; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 823/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3298/2014).
Žalobkyně se v žalobě omezila pouze na formální tvrzení, že jí měla být způsobena majetková újma (škoda) nesprávným úředním postupem soudního exekutora, nicméně podle vlastního obsahu žaloby (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) je uplatněný nárok, co do jeho skutkového vylíčení, svázán nikoliv s postupem posléze pověřeného soudního exekutora, nýbrž je budován výlučně na nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. bod II žaloby), který zřetelně v době vzniku tvrzené škody a ani později nesídlil v obvodu jurisdikce Obvodního soudu pro Prahu 5. Není proto ani přiléhavý navazující poukaz žalobkyně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3443/2016, jež naopak vycházelo z opačné premisy, tedy že tehdejší žalobce skutkové okolnosti zakládající příslušnost na výběr danou v žalobě řádně vyjevil. Z uvedeného vyplývá, že vyřešení otázky procesního práva v napadeném rozhodnutí není ve smyslu §237 o. s. ř. v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Námitkou, podle níž v řízení před odvolacím soudem rozhodovali vyloučení (podjatí) soudci (zejména míří-li výhrady žalobkyně jmenovitě k osobě předsedkyně senátu JUDr. Marcely Kučerové), pak dovolatelka z obsahového hlediska uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., jež ovšem sama o sobě není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť podle ustanovení §241a odst. 1, věta druhá, o. s. ř. dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3. K namítané zmatečnostní vadě, jakož i k jiným vadám, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, může dovolací soud přihlédnout, avšak jedině v případě, jestliže je dovolání již jinak (ve smyslu §237 o. s. ř.) přípustné (srovnej §242 odst. 3 o. s. ř.), což ovšem není případ právě projednávané věci.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 3. 2021
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu