ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.600.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 600/2021-329
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně LASTA, a. s., IČO 27316297, se sídlem v Libouchci 342, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Úvalech, Dvořákova 1624, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj , se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 164 427 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 11/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, č. j. 12 Co 42/2020-311, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 12. 2019, č. j. 18 C 11/2014-300, zastavil dovolací řízení (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 5. 2020, č. j. 12 Co 42/2020-311, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud rovněž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Soudy tak rozhodly o dovolání žalobkyně podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2019, č. j. 12 Co 82/2019-269, v řízení o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala náhrady škody ve výši 164 427 200 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí Obecního úřadu Libouchec, odboru stavebního a životního prostředí, ze dne 7. 1. 2005, č. j. SÚ/013/600/04/05.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasně podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka, zda soud prvního stupně může zastavit dovolací řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku v případě, že se v rozhodné době na bankovním účtu soudu, nadto v rámci řízení o téže žalobě, nachází přeplatek na soudním poplatku, který může být použit na splatný nedoplatek soudního poplatku za podané dovolání, který vznikl u téhož soudu, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje usnesení odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud přihlédl k tomu, že zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neumožňuje započtení přeplatku na soudním poplatku na úhradu soudního poplatku v rámci jiného řízení vedeného týmž účastníkem, když §10 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích exaktně stanoví způsob, jakým je soud povinen naložit s přeplatkem na soudním poplatku, a to tak, že bylo-li na soudním poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, soud přeplatek vrátí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2952/2020).
Žalobkyně napadla dovoláním usnesení odvolacího soudu také ve výroku II o nákladech řízení, podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání žalobkyně odmítl jako objektivně nepřípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu