ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.655.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 655/2021-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobce P. R. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 128/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 10. 2018, č. j. 28 C 128/2016-93, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, č. j. 12 Co 122/2019-110, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 10. 2018, č. j. 28 C 128/2016-93, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, č. j. 12 Co 122/2019-110, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 4. 2017, č. j. 28 C 128/2016-51, byla zamítnuta žaloba o zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2017, č. j. 12 Co 295/2017-72, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, a požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 30. 10. 2018, č. j. 28 C 128/2016-93, žalobci neustanovil zástupce pro dovolací řízení (první výrok) a žalobce neosvobodil od soudního poplatku za dovolání (druhý výrok).
Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 5. 2019, č. j. 12 Co 122/2019-110, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce dovolání. Navrhl tato rozhodnutí zrušit a současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil jejich právní moc a vykonatelnost. Požádal též o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o tomto jeho dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (srov. čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud za použití §243f odst. 2 o. s. ř. řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud se dále zabýval dovoláním v části, v níž směřovalo proti usnesení odvolacího soudu.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek, a proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Jelikož dovolání žalobce směřuje proti usnesení, kterým bylo rozhodováno o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce, není podle §238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř. přípustné. Pro objektivní nepřípustnost dovolání není nezbytné zkoumat ani splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 o. s. ř.) a je tudíž bezpředmětné zabývat se i žádostí žalobce o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
Vzhledem k tomu, že bylo dovolání odmítnuto, dovolací soud samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti uplatněném v dovolání, který je návrhem akcesorickým ve vztahu k dovolání a rozhodnutím o dovolání se stal bezpředmětným.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2021
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu