ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.996.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 996/2021-625
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobce L. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Radanem Venclem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Chmelova 357/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 172/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, č. j. 91 Co 158/2020-583, takto:
Návrh žalobce na odklad vykonatelnosti výroků II a III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, č. j. 91 Co 158/2020-583, se zamítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 30. 1. 2020, č. j. 26 C 172/2015-543, rozhodl tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 666 750 Kč s příslušenstvím (výrok I). Dále zamítl žalobu na zaplacení částky 133 250 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 346 513 Kč (výrok III). „Českému státu“ pak nepřiznal náhradu nákladů (výrok IV).
K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 666 750 Kč s příslušenstvím, zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Rozhodl dále, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 5 400 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a že žalobce je povinen zaplatit „Českému státu“ náhradu nákladů řízení ve výši 28 786,50 Kč.
Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení 800 000 Kč jakožto náhrady škody, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Břeclavi v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 10/2012 (ve věci žaloby žalobce podané proti žalované společnosti GERANO s.r.o. o zaplacení 840 000 Kč s příslušenstvím). Nesprávný úřední postup spočíval v opožděném zaslání vykonatelného předběžného opatření příslušnému katastrálnímu úřadu, v důsledku čehož došlo k převodu postižitelného majetku žalobcova dlužníka na třetí osobu.
Ve včasném dovolání směřujícím proti rozsudku odvolacího soudu „v plném rozsahu“ žalobce navrhl, aby byla vykonatelnost uvedeného rozsudku, na jehož základě by měl nyní uhradit náklady řízení v celkové výši 34 186,50 Kč. Akcentoval, že uvedený „náklad“ je pro něj značnou finanční zátěží za situace, kdy musí měsíčně hradit splátky z hypotečního úvěru v aktuální výši 6 575 Kč, jenž převzal za účelem pořízení bytu, jehož převod byl označen za absolutně neplatný. Jelikož příjemce nákladů řízení je Česká republika, odklad se podle mínění dovolatele nedotkne, s ohledem na význam částky pro stát, jeho právních poměrů.
Poměřováno podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) mířil návrh na odklad vykonatelnosti jen proti nákladovým výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu.
Podle ustanovení §243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř“, může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně),
2) podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,
3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,
4) podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné,
5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
Dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenému advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje – přinejmenším k některým z jím předestřených otázek – zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.). Pro podané dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání, jež jsou vypočteny v ustanovení §238 o. s. ř., a nelze tak zcela vyloučit, že dovolání může být za splnění některého z předpokladů stanovených v §237 o. s. ř. přípustné, případně i důvodné.
Nejvyšší soud však i s ohledem na text vlastního dovolání nemá v poměrech projednávané věci za splněnou podmínku uvedenou výše pod bodem 3). Dovolatel ve své jinak poměrně kusé žádosti o odklad vykonatelnosti toliko uvádí, že by mu okamžitým výkonem napadeného rozhodnutí byla způsobena zásadní újma. O tom, jak „závažně“ se vymáhání peněžitého plnění přiznaného exekučním titulem neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí může projevit v jeho vlastních majetkových poměrech (coby osoby povinné), však netvrdí ničeho. Přitom závažnost újmy, která ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř. dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí], se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele), k tomu srov. již zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sen. zn. 29 ICdo 12/2020, uveřejněné pod číslem 78/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Izolovaně tvrzená okolnost, že žalobce hradí měsíční splátky hypotečního úvěru ve výši 6 575 Kč, důvodem pro odklad vykonatelnosti být sama o sobě nemůže. Nejvyšší soud současně při svém rozhodování zohlednil, že žalovaná (coby podle napadeného rozhodnutí oprávněná) je dostatečně bonitním subjektem pro případ, že by dovolání žalobce bylo vyhověno. Případně poskytnuté či vymožené plnění by se stalo nárokem žalobce na vrácení bezdůvodného obohacení.
Jelikož důvod odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal, podaný návrh zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2021
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu