ECLI:CZ:NS:2021:30.ND.269.2021.1
sp. zn. 30 Nd 269/2021-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci manželky P. K. , rozené G., narozené XY, trvale bytem XY, fakticky XY, Spolková republika Německo, a manžela T. K., narozeného XY, trvale bytem XY, fakticky XY, Spolková republika Německo, o společném návrhu manželů na rozvod manželství, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 69/2021, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 69/2021 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 3.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku předložil Nejvyššímu soudu věc vedenou pod sp. zn. 18 C 69/2021 k rozhodnutí podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o tom, který soud věc projedná a rozhodne, neboť podmínky místní příslušnosti, podle nichž by bylo možné určit příslušný soud, chybějí nebo je nelze zjistit. Učinil tak poté, co svým usnesením ze dne 20. 4. 2021, č. j. 18 C 69/2021-15, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I usnesení) s tím, že po právní moci takového usnesení bude věc postoupena Nejvyššímu soudu, aby s ohledem na shora řečené určil místně příslušný soud (výrok II usnesení). Následně vyzval manžele, aby soudu zaslali písemné stanovisko se sdělením, který soud v České republice preferují (výrok III usnesení).
Manželé se svým společným návrhem doručeným k soudu dne 15. 3. 2021 a učiněným podle ustanovení §384 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) domáhají rozvodu manželství uzavřeného dne 17. 9. 2011 před Městským úřadem v Šumperku. Oba manželé jsou státními příslušníky České republiky a mají své faktické bydliště na území Německé spolkové republiky.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. platí, že jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V předmětné věci se pro účely zjištění, zda je pro dané řízení dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky či nikoliv použije nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále „nařízení Brusel II bis“).
Článek 3 nařízení Brusel II bis stanoví, že ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu,
a) na jehož území
- mají manželé obvyklé bydliště, nebo
- měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo
- má odpůrce bydliště, nebo
- v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo
- má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo
- má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má "domicil";
b) jehož státními příslušníky jsou oba manželé nebo, v případě Spojeného království a Irska, se jedná o zemi "domicilu" obou manželů.
V projednávané věci jsou oba manželé státními příslušníky České republiky, tzv. mezinárodní příslušnost soudů České republiky je tak založena podle ustanovení článku 3 písm. b) nařízení Brusel II bis. Uvedené nařízení sice obsahuje tzv. hraniční určovatele rozhodné pro vymezení mezinárodní příslušnosti soudů toho kterého členského státu, avšak neupravuje otázku, který konkrétní soud v rámci daného státu bude pro projednání návrhu na rozvod místně příslušný; z toho plyne, že danou otázku je třeba řešit prostřednictvím odpovídající vnitrostátní úpravy (v podmínkách České republiky bude aplikován zákon o zvláštních řízeních soudních a občanský soudní řád).
Podle ustanovení §383 z. ř. s. je pro řízení o rozvod manželství (výlučně) příslušný soud, v jehož obvodu mají nebo měli manželé poslední společné bydliště v České republice, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný obecný soud manžela, který nepodal návrh na zahájení řízení, a není-li ani takového soudu, obecný soud manžela, který podal návrh na zahájení řízení.
Podle ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.
Manželé měli poslední společné bydliště v České republice, v XY. Ani jeden z manželů však již v obvodu Okresního soudu v Šumperku nebydlí. Není-li tu soudu, v jehož obvodu by měli manželé poslední společné bydliště a v jehož obvodu by alespoň jeden z manželů dosud bydlel, stává se dále místně příslušným obecný soud manžela, který nepodal návrh na zahájení řízení (což je v dané věci vyloučeno povahou společně podaného návrhu) a není-li ani takového soudu, pak je příslušný obecný soud toho z manželů, který návrh na zahájení řízení o rozvod podal. V projednávané věci, kde podali oba manželé společný návrh na rozvod manželství, nelze toto pravidlo uplatnit, jelikož ani jeden z nich nemá v České republice obecný soud ve smyslu ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř., neboť na jejím území žádný z nich nebydlí ani se nezdržuje. Lze tedy uzavřít, že ačkoliv je mezinárodní příslušnost soudů České republiky pro řízení o rozvod manželství v této věci dána, nelze jen na základě výše nastíněných procesních pravidel o určení místní příslušnosti bez dalšího určit soud, který by mohl návrh projednat.
Nejvyšší soud proto rozhodl podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. tak, že věc vedenou u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 25/2020, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 3. Při určení místně příslušného soudu přitom vzal na zřetel nejen shodné stanovisko obou manželů k dané otázce, přihlédl současně i k tomu, že soud, jehož místní příslušnost je tímto rozhodnutím zakládána, již v minulosti rozhodoval o poměrech syna účastníků – nezletilého AAAAA (pseudonym), nar. XY (srov. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 2. 2016, č. j. 10 P 89/2015-73). Nejvyšší soud měl rovněž na zřeteli, že s ohledem na faktické bydliště manželů v zahraničí bude pro ně Obvodní soud pro Prahu 3, jehož sídlo se nalézá v hlavním městě Praze, dobře dopravně dostupný.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 6. 2021
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu