ECLI:CZ:NS:2021:30.ND.350.2021.1
sp. zn. 30 Nd 350/2021-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka ve věci žalobkyně Z. B. , narozené XY, bytem v XY, proti žalovanému J. B. , narozenému XY, bytem v XY, o zvýšení výživného pro zletilou, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 6 C 26/2021, o návrhu na delegaci, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 6 C 26/2021 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kroměříži.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Kroměříži dne 20. 1. 2021 domáhá zvýšení výživného, jež je jí žalovaný povinen platit.
Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 19. 2. 2021, č. j. 6 C 26/2021-14, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že věc bude po právní moci usnesení postoupena Okresnímu soudu v Berouně, jako soudu místně příslušnému.
Žalobkyně podáním, které Okresnímu soudu v Kroměříži došlo dne 12. 3. 2021 a jež je označeno jako:
„Věc: Odvolání k usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 2. 2021 ve věci postoupení žádosti o zvýšení výživného (6C 26/2021-14) k Okresnímu soudu v Berouně
Návrh žalované na přikázání věci Okresnímu soudu v Kroměříži dle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.“,
navrhla, aby věc byla přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kroměříži.
Shora označené podání žalobkyně je (soudě podle obsahu) toliko návrhem na delegaci vhodnou.
Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 16. 4. 2021, č. j. 6 C 26/2021-18, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k návrhu žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Kroměříži i k důvodům, jež žalobkyně ve svém návrhu uvedla.
Žalovaný se vyjádřil přípisem ze dne 19. 4. 2021 tak, že s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu v Kroměříži nesouhlasí, a uvedl též důvody, pro něž by nemělo být přihlíženo k argumentům žalobkyně.
Důvody vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. například nález Ústavního soudu uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Nejvyšší soud nepovažuje důvody uváděné žalobkyní pro delegaci vhodnou za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nejedná se o tak výjimečné skutečnosti, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci. Okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu a že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 32 Nd 302/2016, či ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 30 Nd 44/2018). Uvedla-li žalobkyně, že je studentkou Karlovy university, ale v současné době (vzhledem k epidemiologické situaci a probíhající distanční výuce) žije v Kroměříži, patří doplnit, že se (zřejmě) jedná o situaci dočasnou. Očekávaná změna epidemiologické situace a návrat k prezenční výuce by tak mohl vést k situaci, že by žalobkyně naopak musela absolvovat ve dnech výuky cestu do Kroměříže a zpět. Jakožto studentka bude mít žalobkyně zřejmě též možnost využít zvýhodněného ubytování v rámci univerzitních kolejí v Praze. Nejvyšší soud si je vědom, že pro žalobkyni v současné době představuje účast na soudním jednání u obecného soudu žalovaného určité komplikace, k naplnění zákonných podmínek pro delegaci vhodnou ani ve spojení s dalším uváděným důvodem (tj. možnou potřebou svědecké výpovědi matky žalobkyně, která rovněž bydlí v Kroměříži) ovšem nedošlo. Pokud žalobkyně uvádí, že při (před) jednáním u obecného soudu žalovaného hrozí vyšší míra jejího ovlivnění ze strany žalovaného, Nejvyšší soud tento argument pokládá za hypotetický.
Za situace, kdy žalovaný s delegací vhodnou nesouhlasil a Nejvyšší soud neshledal dostatečně závažný důvod, který by delegaci věci jinému soudu opodstatňoval, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Kroměříži nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 8. 2021
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu