ECLI:CZ:NS:2021:30.ND.566.2020.1
sp. zn. 30 Nd 566/2020-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Davida Vláčila a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně smart AD s.r.o. , identifikační číslo 268 15 851, se sídlem ve Starém Městě, Na Zbytkách 83, Česká republika, zastoupené Mgr. Pavlem Szkanderou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Svatoplukova 1209, proti žalované Velpharm s. r. o. , identifikační číslo 50 396 951, se sídlem v Bratislavě-Ružinově, Klincová 37, Slovenská republika, o návrhu žalobkyně na určení místní příslušnosti soudu, takto:
Návrh žalobkyně smart AD s.r.o., na vydání evropského platebního rozkazu směřující proti žalované Velpharm s. r. o., o zaplacení částky ve výši 29 118 Kč s příslušenstvím, projedná a rozhodne Okresní soud Brno-venkov.
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu byl dne 27. 11. 2020 doručen návrh na určení místně příslušného soudu pro řízení o návrhu na vydání evropského platebního rozkazu, jímž se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky 29 118 Kč s příslušenstvím, a to s odkazem na Smlouvu o obchodní a marketingové spolupráci mezi nimi uzavřenou dne 31. 5. 2017 (dále jen „Smlouva“). Žalobkyně zdůraznila, že z předmětné Smlouvy, konkrétně z jejího článku VII. odst. 7.2 vyplývá dohoda účastnic, že pravomoc k řešení sporů z uvedené Smlouvy anebo o nároku na náhradu škody mají příslušné soudy v České republice, nebyl však jimi určen k řešení takto vzniklých sporů konkrétní místně příslušný český soud.
Podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Jelikož návrh na určení místní příslušnosti byl předložen přímo žalobkyní, aniž by v dané věci dosud probíhalo řízení před českými soudy, zkoumal Nejvyšší soud, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013). Postupoval přitom podle přímo aplikovatelného nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“.
Jak vyplývá z obsahu spisu, spor je veden o zaplacení částky 29 118 Kč s příslušenstvím na základě uzavřené Smlouvy. V jejím článku VII. odst. 7.2 se účastnice dohodly, že pravomoc k řešení sporů z uvedené smlouvy anebo nároku na náhradu škody mají příslušné soudy v České republice. Při projednávání sporu bude použito právo České republiky.
Podle bodu 14 recitálu nařízení Brusel I bis, pokud jde o volbu příslušného soudu, musí být respektována smluvní volnost stran, s výjimkou smluv týkajících se pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv, u kterých je možnost volby příslušných soudů omezena (což ovšem není případ projednávané věci), aniž by tím byla dotčena výlučná kritéria pro určení příslušnosti stanovená tímto nařízením.
Podle čl. 23 odst. 1 nařízení Brusel I bis, dohodnou-li se strany, z nichž alespoň jedna má bydliště na území členského státu, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy tohoto členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná.
Je namístě uvést, že podle Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), bude ve smyslu čl. 23 odst. 1 nařízení Brusel I bis platné i takové ujednání, které sice výslovně neuvede příslušný soud, ale umožní jeho určení. Postačí, aby takové ujednání určovalo objektivní kritéria, na jejichž základě se strany dohodly ohledně výběru soudu nebo soudů, kterým předloží vzniklé spory. Uvedená kritéria, která musí být dostatečně přesná, aby umožnila soudu určit, zda je příslušný, mohou být případně konkretizována vlastními okolnostmi projednávané věci (srov. rozsudek SDEU ze dne 9. 11. 2000, ve věci C-387/98, Coreck Maritime GmbH proti Handelsveem BV a dalším , bod 15; v tomto rozsudku přitom SDEU shledal dostatečně určitou dohodu, podle níž „ jakýkoliv spor vztahující se k tomuto nákladovému listu bude rozhodnut ve státě, ve kterém má dopravce svoji hlavní provozovnu “). V poměrech projednávané věci proto platí, že z uzavřené prorogační doložky proto bez pochybností vyplývá, že k projednání daného sporu jsou mezinárodně příslušné soudy České republiky, aniž by však účastnice vymezily konkrétní místně příslušný soud. Takto jimi projevenou vůli je třeba respektovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3215/2016, bod 32).
Podle §9 odst. 1 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Podle ustanovení §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle ustanovení §85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Podle ustanovení §86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
Podle ustanovení §87 písm. c) o. s. ř. je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v §85a, k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky.
Nejvyšší soud uzavírá, že v dané věci podmínky pro určení místní příslušnosti chybějí, neboť žalovaná, jež je obchodní společností (právnickou osobou) se sídlem ve Slovenské republice, nemá obecný soud v České republice, v České republice nemá umístěn závod či organizační složku závodu a není známo, že by měla v České republice majetek. Nejsou splněny ani podmínky pro místní příslušnost konkrétního soudu na výběr danou či výlučnou.
Nejvyšší soud proto, přihlížeje též k zásadně hospodárnosti řízení (§6 o. s. ř.), ve smyslu §11 odst. 3 o. s. ř. určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud Brno-venkov; vzal přitom na zřetel i jeho dostupnost z hlediska sídla obou účastníků (jejich zástupců).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou další opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. 1. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu