ECLI:CZ:NS:2021:32.CDO.2992.2020.1
sp. zn. 32 Cdo 2992/2020-962
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobce B. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Františkem Honsou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, proti žalované Československé obchodní bance, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupené Mgr. Rostislavem Pekařem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 813/57, o zaplacení částky 494 496 966,83 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 80/2011, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2020, č. j. 15 Co 82, 83/2020-852, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 25. 11. 2019, č. j. 10 C 80/2011-799, zamítl návrh žalobce na vrácení soudního poplatku ve výši 3 100 000 Kč a dalším usnesením ze dne 25. 11. 2019, č. j. 10 C 80/2011-802, připustil změnu žaloby ve znění podání ze dne 8. 10. 2019 (výrok I) a řízení přerušil do doby pravomocného rozhodnutí ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 24 Cm 214/1999 (výrok II).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 11. 2019, č. j. 10 C 80/2011-799 (první výrok), a usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 11. 2019, č. j. 10 C 80/2011-802, ve výroku II změnil tak, že řízení se nepřerušuje (druhý výrok).
Usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho druhého výroku napadla žalovaná dovoláním, kterým se domáhala jeho změny tak, že bude potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o přerušení řízení, případně navrhovala zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud v prvé řadě uvádí, že výrok II usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodováno o přerušení řízení, obsahuje zjevnou nesprávnost ve spisové značce označující věc, do jejíhož pravomocného skončení mělo být řízení přerušeno, neboť z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně je zcela zřejmé, že mělo jít o věc, v níž byl projednáván nárok žalobce vůči žalované na úhradu ušlého zisku, který měl vzniknout z důvodu neoprávněného odčerpání částky 62 000 000 Kč z jeho účtu v roce 1997 za období minimálně od 12. 5. 2001 do 30. 9. 2002. Taková věc však byla vedena u Městského soudu v Praze nikoliv pod sp. zn. 24 Cm 214/1999, ale pod sp. zn. 24 Cm 460/1999 (podle sdělení Městského soudu v Praze šlo o věc vyloučenou k samostatnému projednání z věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 214/1998, jež byla pravomocně skončena dne 30. 3. 2001). Ostatně o tom, že jde o věc projednávanou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 460/1999, neměl pochybnosti žádný z účastníků řízení ani odvolací soud, který v napadeném usnesení vycházel z okolností, k nimž došlo po vydání usnesení soudu prvního stupně právě v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 460/1999. Po úplnost lze dodat, že pod sp. zn. 24 Cm 214/1999 byla podle sdělení Městského soudu v Praze projednávána věc zcela jiných účastníků zahájená u Krajského obchodního soudu v Praze dne 12. 5. 1999 a pravomocně skončená již dne 19. 11. 1999.
Ze sdělení obou účastníků řízení a též z listin vyžádaných od Městského soudu v Praze vyplývá, že v mezidobí již byla věc projednávaná u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 460/1999 pravomocně skončena (usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, č. j. 24 Cm 460/1999-1099, bylo řízení zastaveno a toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, č. j. 12 Cmo 306/2020-1133, které nabylo právní moci dne 14. 1. 2021).
Za tohoto stavu postrádá jakýkoliv smysl řešení otázek předložených v dovolání, jimiž žalovaná brojí proti závěru odvolacího soudu o nesplnění předpokladů pro přerušení řízení do pravomocného skončení shora označeného řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a domáhá se přerušení řízení. Dovolání žalované se tak stalo bezpředmětným v důsledku okolností, které nastaly po vydání napadeného rozhodnutí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 122/2017, a ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 29 Cdo 3205/2019, jež jsou veřejnosti dostupná na http://www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako bezpředmětné.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2021
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu