ECLI:CZ:NS:2021:32.CDO.715.2021.1
sp. zn. 32 Cdo 715/2021-240
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce R. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinou Řezníčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Brně, Zelný trh 332/12, proti žalované J. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Hanou Wernerovou, advokátkou se sídlem v Brně, Baarovo nábřeží 534/18, o zaplacení částky 88 526 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 156/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020, č. j. 13 Co 20/2020-189, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6 001,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokátky.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
V dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., jak je tomu též v souzené věci, je tedy dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „R 4/2014“).
Dovolatelka se při vymezení předpokladu přípustnosti dovolání omezila toliko na sdělení, že „v souladu s §237 o. s. ř. měl dovolací soud vyřešenou právní otázku posoudit jinak“.
Z uvedené formulace a z obsahu dovolací argumentace je zřejmé, že dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že dovolací soud by měl vyřešit příslušnou právní otázku jinak, než jak ji řešil odvolací soud.
Žádost, aby právní otázka vyřešená odvolacím soudem byla dovolacím soudem posouzena jinak, významově neodpovídá požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve, v jeho dosavadní rozhodovací praxi) vyřešená právní otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak, totiž aby se dovolací soud od své dosavadní rozhodovací praxe odchýlil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, které je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).
Má-li přípustnost dovolání spočívat v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí dovolatel označit judikatorní závěry, od nichž by se měl dovolací soud odklonit (srov. k tomu např. R 4/2014 či již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). I kdyby tudíž dovolatelka ve skutečnosti hodlala uplatnit tento předpoklad přípustnosti dovolání, pak uvedené povinnosti nedostála, neboť příslušné judikatorní závěry Nejvyššího soudu nijak neoznačila.
Argumentaci, která by splňovala kritéria stanovená v §237 o. s. ř., nelze nalézt ani v ostatním obsahu dovolání.
Vytčený nedostatek obligatorních náležitostí dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání (srov. §243c odst. 1 o. s. ř.).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro vady.
Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení však není vzhledem k §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. 3. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu