ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1325.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 1325/2021-314
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně ARNOŠT s. r. o. , se sídlem v Tismicích 19 (identifikační číslo 629 67 347), zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, proti žalovaným 1) K. R. , bytem v XY, a 2) D . R. , bytem v XY, zastoupeným JUDr. Borisem Vršinským, advokátem se sídlem v Praze 4, Mezi Vodami 1955/19, o 534.192,80 Kč a 182.825,72 Kč s příslušenstvími, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 40/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2020, č.j. 13 Co 207/2020-284, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 22.007,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Borise Vršinského, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek ze dne 8. 10. 2019, č.j. 11 C 40/2017-217, jímž Obvodní soud pro Prahu 3 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaných domáhala zaplacení 717.018,52 Kč s 8,05% úroky z prodlení z částky 534.192,80 Kč od 6. 6. 2016 a z částky 182.825,72 Kč od 24. 6. 2016, a žalobkyni uložil zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 178.963,84 Kč; současně žalovaným přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 44.015 Kč. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, který dovodil, že ve smlouvě o dílo se účastníci v článku 16.1 písm. a/, b/ dohodli, jakým způsobem budou měnit, zpřesňovat nebo doplňovat smluvní ujednání, a ve všech dodatcích ke smlouvě podle tohoto článku postupovali. Zápisy z kontrolních dnů a změnové listy proto nemají povahu řádně dohodnutého dodatku smlouvy a nejsou způsobilé měnit to, co bylo ujednáno. Neposkytnutím součinnosti potřebné ke splnění závazku žalobkyně ze smlouvy o dílo není využití sjednaného kontraktačního postupu, jímž strany přistupovaly ke změně předmětu díla spojené s prodlužováním termínu dokončení stavby. Nedokončení stavby v dohodnuté době není důsledkem sjednaných dodatků (§520, §522 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“) a žalovaným vznikla pohledávka ze smluvní pokuty sjednané v přiměřené výši (§544 odst. 1, 2 obč. zák.).
Dovolání, jímž žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Poté, co doplnil dokazování listinou – dodatkem č. 8 smlouvy o dílo z 1. 7. 2015 – odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že smlouvou z 20. 10. 2011 se žalobkyně zavázala do 9. 12. 2012 zhotovit pro žalované novostavbu rodinného domu. Jako den dokončení díla strany určily „datum podepsání protokolu o předání a převzetí díla (včetně vad a nedodělků, které nebrání užívání díla)“ a v článku 8.1 se dohodly na tom, že zhotovitelka zaplatí objednatelům smluvní pokutu ve výši 0,05% z ceny díla, resp. ceny jeho jednotlivé fáze za každý den prodlení „až do data řádného dokončení díla, resp. jeho jednotlivé fáze (etapy) a jeho převzetí stavebníkem“ , nedokončí-li stavbu v dohodnuté době nebo bude-li v prodlení s provedením části díla o dobu delší než šedesát dnů. Sedmi dodatky – posledním z 30. 7. 2014 – smluvní strany postupem předvídaným v článku 16.1 písm. a/, b/ smlouvy změnily rozsah díla a opakovaně prodlužovaly termín jeho dokončení, jímž se nakonec stal den 31. 8. 2014. Dodatkem č. 8 z 1. 7. 2015 se zhotovitelka zavázala odstranit vady, a pokud by tak učinila do 15. 9. 2015, dohodly se strany na snížení smluvní pokuty za dobu od 1. 1. 2015 do 15. 9. 2015 o 50%. Stavbu žalovaní převzali 15. 5. 2016 a dopisem z 25. 5. 2017 započetli proti nedoplatku ceny 534.192,80 Kč pohledávku z titulu smluvní pokuty ve výši 5.660.102 Kč (0,05% z ceny díla za každý den prodlení od 31. 10. 2014 do 15. 5. 2016). Pokud jde o nedoplatek ceny díla ve výši 182.825,72 Kč (faktura č. 2015076), odvolací soud uzavřel, že žalobkyně přes poučení soudu prvního stupně nespecifikovala, jaké konkrétní práce v této hodnotě měla podle předávacího protokolu pro žalované provést.
To, zda rozhodnutí odvolacího soudu je či není správné, nelze poměřovat výhradami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ věci přezkumu v dovolacím řízení nepodléhá. Výtkou, že smluvní strany zavedly v průběhu stavby praxi, podle které zápisy z kontrolních dnů, v nichž žalovaní požadovali změny rozsahu a kvality díla, byly považovány za ujednané změny předmětu plnění spojené s posunutím termínu dokončení díla, aniž by musely být postupem podle článku 16.1 uzavřeny dodatky smlouvy, neuplatnila žalobkyně dovolací důvod nesprávného právního posouzení, nýbrž zpochybnila správnost skutkového zjištění, z něhož odvolací soud vyšel. Právní námitku, že požadované změny spojené s prodlužováním termínů dokončení díla lze ztotožnit s neposkytnutím součinnosti žalovaných při plnění závazku zhotovitelky, dovolatelka založila na své skutkové verzi.
Vedle požadavku uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, musí dovolání vymezovat (konkrétní) otázku hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno (§241a odst. 1, 3 o.s.ř.). Takovou otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. V projednávané věci žalobkyně uvedla, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu prezentované rozsudky ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1861/2012, a ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3999/2010 (§237 o.s.ř.), ale otázku (otázky), kterou (které) odvolací soud podle jejího názoru posoudil nesprávně, neformulovala.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání, které není přípustné a současně trpí vadou bránící v dovolacím řízení pokračovat, odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. 11. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu