ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1452.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 1452/2021-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně J. D. , bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Duchoněm, advokátem se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 293, proti žalované S. H. , bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Vernerem, advokátem se sídlem v Turnově, Palackého 211, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 14 C 167/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2021, č. j. 21 Co 203/2020-97, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Pavla Vernera, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala určení vlastnického práva k nemovitostem, které v minulosti darovala žalované. Dar odvolala pro nevděk žalované (obdarované).
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 1. 2021, č. j. 21 Co 203/2020-97, potvrdil rozsudek ze dne 4. 8. 2020, č. j. 14 C 167/2019-64, jímž Okresní soud v Mladé Boleslavi zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemku (stavební parcela č. XY zastavěná plocha a nádvoří) v katastrálním území XY, jehož součástí je zejména stavba č.p. XY (objekt k bydlení) v části obce XY, a pozemků parcelní číslo XY zahrada a parcelní číslo XY (orná půda) v katastrálním území XY, vše zapsáno na listu vlastnictví č. XY pro obec XY a katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vycházely mimo jiné ze zjištění, že dne 1. 12. 2015 uzavřely účastnice smlouvu, jíž žalobkyně darovala žalované v žalobě specifikované nemovitosti; ve smlouvě bylo sjednáno věcné břemeno – služebnost bytu pro žalobkyni. Dopisem z 23. 7. 2019 žalobkyně dar odvolala pro nevděk žalované, který spatřovala v tom, že žalovaná ji verbálně napadá a uráží, chová se k ní nevhodně a neuctivě a nerespektuje v její prospěch zřízenou služebnost užívacího práva, když na nemovitostech provádí úpravy a zásahy proti její vůli; tím hrubě a opakovaně porušuje dobré mravy. Darované nemovitosti užívá žalobkyně. Do poloviny roku 2018 byly vztahy mezi účastnicemi dobré, žalovaná žalobkyni pomáhala, navštěvovala ji. V březnu 2019 došlo mezi účastnicemi ke konfliktu kvůli zamýšlenému prořezu stromů na zahradě. V řízení nebyl prokázán žádný z důvodů, které žalobkyně uvedla v odvolání daru. Prořez stromů za účelem údržby byla žalovaná jako vlastník oprávněna provést.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že právní otázka, zda snaha obdarovaného o prodej darované nemovitosti bez vědomí dárce, kterému svědčí právo z věcného břemene nemovitosti užívat, je jednáním způsobilým naplnit zákonné podmínky pro odvolání daru pro nevděk, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Prosazuje, že snaha žalobkyně prodat darované nemovitosti, která byla prokázána výpovědí svědka H., naplňuje zákonné podmínky pro odvolání daru pro nevděk. Dále v dovolání obšírně popisuje, jak bolestně ji zasáhl nedůvodný a nepřiměřený devastační zásah žalované na darovaných pozemcích (vymýcení dřevin na zahradě), který zcela změnil charakter nemovitosti oproti stavu, na který byla zvyklá. Je přesvědčena, že takové počínání žalované lze označit jako zjevné porušení dobrých mravů odůvodňující vrácení daru. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Dovolací soud dovolání posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, Nejvyšší soud zdůraznil, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Takovou je právní otázka, zda snaha obdarovaného o prodej darované nemovitosti bez vědomí dárce, kterému svědčí právo z věcného břemene nemovitosti užívat, je jednáním způsobilým naplnit zákonné podmínky pro odvolání daru pro nevděk. Jak bylo výše zmíněno, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně své tvrzení, že se žalovaná snaží darované nemovitosti prodat, neprokázala. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že zjištěný skutkový stav věci, z něhož odvolací soud při právním posouzení vycházel, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 4. 12. 2013, sen. zn. 29 NSČR 114/2013, ze dne 29. 10. 2015, sen. zn. 29 NSČR 104/2015, nebo ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 97/2013, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 383/2014).
Ve vztahu k argumentaci, jíž zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že chování žalované spočívající v tom, že proti její vůli provedla prořez dřevin na zahradě, nenaplňuje skutkovou podstatu ustanovení §2027 o. z., dovolatelka řádně nevymezila přípustnost dovolání v režimu §237 o. s. ř., neboť neuvedla, které ze čtyř kritérií uvedených v §237 o. s. ř. má v tomto směru za naplněné. Absence tohoto údaje zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 6. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu