ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1872.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 1872/2021-411
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně Ž. J. , bytem XY, zastoupené Mgr. et Mgr. Markem Škrobánkem, advokátem se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 307/19, proti žalované H. Š. , bytem XY, zastoupené Mgr. Davidem Satke, advokátem se sídlem v Praze 1, Na příkopě 1047/17, o zaplacení 105.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 5 C 168/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 1. 2021, č. j. 75 Co 229/2020-362, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 776,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. et Mgr. Marka Škrobábka, advokáta.
Odůvodnění:
Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podala žalovaná dovolání, které vzala podáním ze dne 1. 10. 2021 zpět.
Podle §243c odst. 3 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
Nejvyšší soud si je vědom toho, že usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. KSOL 20 INS 5749/2021-A21, byl zejména zjištěn úpadek žalované (dlužnice), insolvenčním správcem ustanoven JUDr. Stanislav Keršner, a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 29 Cdo 4524/2017, publikovanému pod č. 43/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, platí, že „[A]ni tam, kde se účinností rozhodnutí o úpadku dlužníka (žalovaného) v souladu s ustanovením §140a odst. 1 věty první insolvenčního zákona přeruší soudní řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§170 insolvenčního zákona), nebrání zákaz pokračování v přerušeném řízení formulovaný v §140a odst. 1 větě druhé insolvenčního zákona tomu, aby žalobce (jiný navrhovatel) učinil dispozitivní úkon směřující k ukončení řízení, tedy aby vzal žalobu (jiný návrh na zahájení řízení) zcela nebo zčásti zpět a aby soud o takovém dispozitivním úkonu rozhodl přesto, že trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Řečené platí bez zřetele k tomu, že usnesení soudu o zastavení řízení (pro zpětvzetí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení) může obsahovat (zpravidla obsahuje) i akcesorický výrok o nákladech řízení.“
Protože nastala situace předvídaná ustanovením §243c odst. 3 věty druhé o. s. ř., Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil, neboť účinky přerušení řízení nebrání tomu, aby byl učiněn dispozitivní úkon (zpětvzetí dovolání) směřující k ukončení řízení.
Nejvyšší soud samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, který je ve vztahu k dovolání návrhem akcesorickým a rozhodnutím o zastavení dovolacího řízení se stal bezpředmětným.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Václav Duda
předseda senátu