ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1965.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 1965/2021-393
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Horňákem ve věci žalobkyně DOMY PROCHÁZKA s.r.o., se sídlem Košice 236, identifikační číslo osoby 28135920, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 32/22, proti žalovaným 1) J. P., a 2) Z. P. , bytem XY, zastoupeným Mgr. Jaroslavem Kadlecem, advokátem se sídlem Praha, Opletalova 1417/25, o zaplacení 417 735 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 4 C 253/2018, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. 2021, č. j. 15 Co 306/2020-365, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 438,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Václava Vlka.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 29. 1. 2021, č. j. 15 Co 306/2020-365, potvrdil vyhovující výrok rozsudku ze dne 20. 8. 2020, č. j. 4 C 253/2018-338, jímž Okresní soud v Táboře (soud prvního stupně) uložil žalovaným společnou a nerozdílnou povinnost zaplatit žalobkyni 417 735 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky počínaje od 28. 9. 2018 do zaplacení, a též výrok o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalovaní rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním.
Nejvyšší soud postupoval podle úpravy zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalovaní spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.); o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) žalovaní v dovolání pouze polemizují s tím, jak odvolací soud rozhodl. Absence údaje o tom, v čem podle nich spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání, zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 3 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 7. 2021
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu