ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.2144.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 2144/2021-340
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce S. M. , bytem XY, proti žalované CENTROPOL ENERGY, a. s. , se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1594/1, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2018, č. j. 14 Co 190/2018-237, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2019, č. j. 4 Co 264/2019-284 o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 4 Co 93/2021-330, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem (soud prvního stupně) usnesením ze dne 3. 2. 2021, č. j. 14 Co 190/2018-319, zastavil řízení o dovolání, které žalobce podal proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2018, č. j. 14 Co 190/2018-237, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2019, č. j. 4 Co 264/2019-284; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 8. 4. 2021, č. j. 4 Co 93/2021-330, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož podstatná část je nečitelná. V dalším podání požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §2 o. s. ř. soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.
Podle ustanovení §6 o. s. ř. postupuje soud v řízení předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
Podle ustanovení §41a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží k úkonu účastníka, který není za řízení přípustný.
Z ustanovení §241 o. s. ř. se podává, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy (odstavec 1). Odstavec 1 neplatí, a/ je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání, b/ je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v §21, 21a, anebo v §21b, která má právnické vzdělání (odstavec 2). Odstavec 1 neplatí také tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle §26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání (odstavec 3). Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21, 21a, 21b, anebo v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání (odstavec 4).
Z obsahu spisu se podává, že žalobce v celém řízení zahlcuje soudy nesrozumitelnými a nečitelnými podáními. Těmito procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, nejedná za účelem soudní ochrany, způsobuje průtahy v soudním řízení a jeho postup tak nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s §41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nebude přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, a Lavický, Petr. §2 /Předmět právní úpravy; zákaz zneužití/. In: Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád /§1 až 250l/., Řízení sporné. Praktický komentář . 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer. 2016. 1116 s. ISBN 978-80-7478-986-1. str. 9n. marg. č. 6).
Soud prvního stupně ani dovolací soud dovolatele nevyzývaly ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř., jelikož dovolatel byl ke splnění této podmínky vyzván již v souvislosti s podáním dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu. Ve vztahu k požadavku povinného zastoupení advokátem není poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se dovolateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích, resp. ve vztahu k jinému dovolání podanému dříve v téže věci, neboť v takové situaci se jeví setrvání na požadavku opakovaného poučení pro další dovolací řízení neefektivním a formalistickým (k tomu srov. přiměřeně závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016, či ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5429/2017).
V situaci, kdy dovolací soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení – ač byl s následky nečinnosti srozuměn – dovolací soud řízení o dovolání zastavil (§241b odst. 2, §104 odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu