ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.2289.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 2289/2021-393
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce R. Š. , advokáta se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, proti žalované N. I. , bytem XY, zastoupené Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou se sídlem Praha 7, Jankovcova 1518/2, o zaplacení 396 366 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 4 C 264/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2021, č. j. 15 Co 36/2021-357, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 342 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky Mgr. Lenky Heřmánkové.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 10. 2020, č. j. 4 C 264/2018-309, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení 8 041 Kč a částku 48 604 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 48 604 Kč od 9. 10. 2018 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž žalobce po žalované požadoval zaplacení 396 366 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 4. 2021, č. j. 15 Co 36/2021-357, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku, pokud jím byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, a proti nákladovému výroku, podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud nedůvodné a nepřípustné dovolání odmítl.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být odvolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Takovou otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé zvlášť. Vždy musí jít o takovou otázku, na níž je výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen.
Žalobce namítá, že „ odvolací soud v napadeném rozsudku se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (ale i od nálezů Ústavního soudu) z hlediska otázek práva hmotného – svoboda účastníků při sjednávání závazků včetně možnosti sjednat splatnost dluhu - i otázky procesního práva – hodnocení důkazů dle §132 o. s. ř. jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti za pečlivého přihlížení ke všemu co vyšlo v řízení najevo včetně toho, co uvedli účastníci a zejména pak povinnosti respektovat vůli smluvních stran účastníků, identifikovat ekonomický účel právního jednání (smlouvy) a tuto hospodářskou funkci se snažit zachovat, neodporuje-li účel smlouvy zákonu, dobrým mravům atd. “.
Na první z formulovaných otázek (svoboda účastníků při sjednávání závazků včetně možnosti sjednat splatnost dluhu) není napadené rozhodnutí založeno.
Námitka, že soudy obou stupňů při posuzování otázky promlčení práva žalobce na zaplacení odměny za zastupování žalované v řízení před Okresním soudem v Klatovech ve věci vedené pod sp. zn. 6 C 46/2012 zvolily vlastní konstrukci, která ovšem nemá oporu v provedeném dokazování a postupovaly v rozporu s §132 o. s. ř. při hodnocení důkazů a v rozporu s interpretačními pravidly projevů vůle dle §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), čímž se odchýlily od předestřených rozhodnutí (rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1560/2006 a ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3038/2018 a nálezů Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. II. ÚS 392/20 a ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. II. ÚS 1250/20), nesměřuje proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud uzavřel, že žalobce měl právo vyzvat žalovanou, aby zaplatila za provedené právní služby ve smyslu §563 obč. zák. teprve dnem následujícím po právní moci rozhodnutí, jímž bylo skončeno řízení u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 46/2012, tj. že mohl poprvé svou odměnu za poskytnuté právní služby vyúčtovat (nárokovat) dne 18. 12. 2014; učinil-li tak až 8. 10. 2018 a žalobu podal dne 22. 10. 2018, promlčelo se jeho právo v obecné tříleté promlčecí lhůtě. Odvolací soud přitom vyšel ze zjištění, že účastníci spolu dne 24. 10. 2014, tedy v době, kdy žalobci splatný nárok na odměnu za poskytnuté služby ještě nevznikl, sjednali dohodu o splatnosti faktury v jednoroční lhůtě od jejího vystavení . Prosazuje-li oproti tomu žalobce, že dne 24. 10. 2014 došlo ke sjednání dohody o odložení splatnosti nároku o jeden rok do 25. 10. 2015 , pomíjí, že nešlo (v té době) o existující nárok, jehož splatnost by tak bylo možné odložit, neboť z provedeného dokazování vyplývá, že vyúčtování odměny za poskytnuté služby a fakturu, jimiž určil výši a splatnost nároku, žalobce vystavil až dne 8. 10. 2018. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Lze uzavřít, že předloženou argumentací se žalobce domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Ve vztahu k části argumentace, jíž vytýká odvolacímu soudu, že (i) nesprávně vázal počátek běhu promlčecí lhůty na vystavení faktury s roční splatností, že (ii) nesprávně věc posoudil i z hlediska možnosti ujednání splatnosti závazku účastníky, a že (iii) nevzal v úvahu návaznost úkonů provedených žalobcem při zastoupení žalované v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu pod sp. zn. 8 C 212/2011, dovolatel řádným způsobem nevymezil přípustnost dovolání v režimu §237 o. s. ř., neboť z celého obsahu dovolání se nepodává, které ze čtyř kritérií uvedených v §237 o. s. ř. má v tomto směru za naplněné. Absence tohoto údaje zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Bez významu je polemika se správností rozhodnutí soudu prvního stupně, jehož přezkum dovolacímu řízení nepodléhá (§236 odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Dovolání směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. 10. 2021
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu