ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.2395.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 2395/2020-625
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. D. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Markétou Hlavicovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Dómská 145/13, proti žalovanému I. S. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Malínkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o 1.750.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 C 140/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2020, č. j. 54 Co 434/2019-601, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 19.118 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jiřího Malínka, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 5. 4. 2019, č. j. 29 C 140/2013-474, uložil žalovanému zaplatit žalobci 1.750.000 Kč s 7,5% úroky z prodlení z částky 850.000 Kč od 31. 7. 2012 do zaplacení a s 8,05% úroky z prodlení z částky 900.000 Kč od 31. 7. 2013 do zaplacení, co do 44.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 31. 7. 2013 žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Rozsudkem ze dne 13. 2. 2020, č. j. 54 Co 434/2019-601, Městský soud v Praze změnil meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně v přisuzujícím výroku tak, že žalobu zamítl, v zamítajícím výroku je potvrdil a žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 493.540 Kč. Po právní stránce odvolací soud učinil tyto závěry: 1) smlouva o půjčce, kterou účastníci uzavřeli 15. 7. 2011, je neplatná pro nedostatek vážnosti (§657, §37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“), a 2) žalovaný přijetím bezhotovostních plateb 600.000 Kč a 1.150.000 Kč se neobohatil na úkor žalobce, o jehož peněžní prostředky nešlo (§451 odst. 1, 2 obč. zák.).
Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud (v písemné smlouvě o půjčce z 15. 7. 2011 projevy vůle „neodpovídají skutečnému stavu … účastníci uzavřeli … smlouvu pouze 'na oko'“ a částky 600.000 Kč a 1.150.000 Kč poukázala žalovanému 5. 4. 2011 ze svého účtu EKOBAL, s.r.o., přičemž žalobce netvrdil existenci dohody o poskytnutí plnění prostřednictvím třetí osoby), nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení. Žalobce zjevně uvedený předpoklad opomíjí, neboť kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem staví na vlastní skutkové verzi, podle níž částka 1.750.000 Kč převedená společností EKOBAL, s.r.o., na účet žalovaného představovala částečnou úhradu dluhu této společnosti vůči žalobci (věřiteli) z titulu dlužného nájemného a ve vztahu mezi účastníky bylo smlouvou o půjčce dohodnuto, že peníze „budou tvořit předmět půjčky žalobce žalovanému“ .
Odklon od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle které nelze žalobu zamítnout, jestliže na základě zjištěného skutkového stavu je možné žalobci přiznat plnění, jehož se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jaký v žalobě uvedl (srov. rozsudek ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2004), dovolací soud v projednávané věci neshledal; nebylo prokázáno, že žalobce peněžní prostředky žalovanému předal, resp. že žalovaný od něj požadovanou částku obdržel. Chybí tedy základní předpoklad oprávněnosti nároku na vrácení peněz ať již z jakéhokoliv důvodu.
Námitka nepředvídatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí již z toho důvodu, že absence předání peněz žalobcem žalovanému se shoduje s procesní obranou žalovaného po celou dobu řízení.
Neuvedl-li dovolatel žádnou právní otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. 1. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu