ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.2478.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 2478/2019-327
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. K., bytem XY, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, Hajnova 40, proti žalované J. V., bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Burešem, advokátem se sídlem v Praze, Na Březince 1232/16, o určení splatnosti, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 21 C 27/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2018, č. j. 26 Co 211/2018-297, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2018, č. j. 26 Co 211/2018-297, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 2. 2018, č. j. 21 C 27/2014-260, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení doby splatnosti závazku žalované zaplatit žalobci částku 500.000,- Kč ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce K. K. na den, kdy od právní moci rozsudku uplynou tři měsíce, a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce K. K. a žalovaná spolu uzavřeli ústní smlouvu o půjčce, na jejímž základě K. K. poskytl žalované převodem z účtu dne 3. 7. 2009 částku 500.000,- Kč na nákup chaty s pozemkem v k. ú. XY. K. K. pohledávku z této smlouvy postoupil žalobci na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 19. 1. 2014. Vůči K. K. byla v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávky vedena dvě exekuční řízení u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. V rámci jednoho z nich (sp. zn. 16 EXE 1689/2013) se pověřený soudní exekutor Mgr. Ing. Jiří Prošek dne 21. 9. 2017 v jím vydaném exekučním příkazu dovolal relativní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2014 uzavřené mezi K. K. a žalobcem, neboť jí došlo k porušení generálního inhibitoria (§44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu). Následně na to žalobce dne 6. 10. 2017 vznesl námitku promlčení námitky relativní neplatnosti. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně po právní stránce uzavřel, že námitka neplatnosti byla exekutorem vznesena po uplynutí tříleté promlčecí lhůty (počítáno od 19. 1. 2014, tedy ode dne uzavření smlouvy o postoupení pohledávky), a tím došlo k promlčení práva namítnout relativní neplatnost tohoto právního jednání. Smlouva o postoupení pohledávky je platná a žalobce je ve sporu aktivně legitimován. Žalobci se však nepodařilo prokázat tvrzení, že splatnost půjčky byla podle dohody mezi K. K. a žalovanou ponechána na vůli žalované. Nebyl splněn požadavek §564 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a soud proto nemohl určit dobu splnění dluhu.
Krajský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 11. 2018, č. j. 26 Co 211/2018-297, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud prvního stupně. Po právní stránce však soud prvního stupně otázku aktivní legitimace žalobce vyřešil chybně, jestliže odvíjel počátek běhu promlčecí lhůty soudního exekutora vznést námitku neplatnosti právního jednání od doby, kdy k tomuto právnímu jednání došlo. Z §619 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vyplývá, že počátek běhu promlčecí lhůty se odvíjí od okamžiku, kdy se osoba k uplatnění práva oprávněná poprvé měla a zároveň mohla o existenci možnosti uplatnit své právo u orgánu veřejné moci dovědět. Pro počátek běhu promlčecí lhůty tedy není rozhodný okamžik, kdy nastaly okolnosti, které zakládají možnost oprávněné osoby uplatnit své právo u orgánu veřejné moci, nýbrž okamžik, kdy se o těchto okolnostech osoba oprávněná měla a zároveň mohla dovědět. Podle odvolacího soudu nelze za takový okamžik považovat den, kdy došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, nýbrž až okamžik, v němž se exekutor mohl o existenci této smlouvy při exekuci na majetek povinného K. K. dovědět. Tím byl přípis žalované soudnímu exekutorovi ze dne 25. 8. 2017. Soudní exekutor tak námitku relativní neplatnosti, jež byla žalobci doručena dne 25. 9. 2017 a K. K. dne 2. 10. 2017, vznesl v běžící tříleté promlčecí lhůtě. Námitka promlčení vznesená žalobcem není důvodná a námitka soudního exekutora má ve smyslu §44a odst. 1 exekučního řádu za následek neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky s tím důsledkem, že žalobce není v tomto sporu věcně legitimován. Vzhledem k tomu odvolací soud proto již neposuzoval splnění předpokladů podle ustanovení §564 obč. zák., tedy zda došlo k dohodě o době splatnosti půjčky ponechané na vůli žalované.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za takovou považuje otázku, kdy začíná soudnímu exekutorovi běžet promlčecí lhůta pro uplatnění námitky relativní neplatnosti právního jednání povinného porušujícího generální inhibitorium podle §44a exekučního řádu. Není srozuměn se závěrem odvolacího soudu, že počátek běhu promlčecí lhůty práva uplatnit relativní neplatnost právního jednání (smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2014) je nutno posuzovat podle §619 odst. 2 o. z., tzn., že počátek běhu promlčecí lhůty se odvíjí od okamžiku, kdy se osoba k uplatnění práva oprávněná poprvé měla a mohla o existenci možnosti uplatnit své právo u orgánu veřejné moci dozvědět, přičemž v té souvislosti nezanedbala náležitou pečlivost.
Žalovaná navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout, popř. jako nedůvodné zamítnout.
Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací soud shledal dovolání žalobce přípustným, protože odvolací soud zjištěný skutkový stav věci poměřoval nesprávnou právní normou, resp. odchýlil se od judikatury Nejvyššího soudu v otázce aplikace přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v situaci, kdy smlouva o postoupení pohledávky vzniklé před 31. 12. 2013 (tj. za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013) byla uzavřena po 1. 1. 2014, tj. již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
Se zřetelem ke znění §3028 odst. 3 o. z. je nutno mít za to – při respektování principu zpětné neúčinnosti zákona č. 89/2012 Sb. v oblasti závazkových právních poměrů (vztahů) - že dosavadními předpisy se řídí vznik, změna tak i zánik právních vztahů (poměrů), tzn. zejména otázka výkladu a platnosti právních úkonů, změn jejich subjektů či obsahu závazků. Obdobný závěr přijala soudní praxe v souvislosti s výkladem přechodného ustanovení §763 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného od 1. 1. 1992, jímž byla vyloučena zpětná účinnost pravidel obchodního zákoníku na vztahy, které byly upraveny převážně v dřívějším zákoně č. 109/1964 Sb., hospodářském zákoníku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 29 Odo 741/2005).
Smlouvou o postoupení pohledávky nedochází k jiné změně závazku, než jen ke změně v osobě věřitele, tzn., že do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastoupí na místo původního věřitele (postupitele) věřitel nový (postupník), aniž by se měnil obsah závazku; nový věřitel nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu případnému soudnímu uplatnění.
V nyní souzené věci je postupovanou pohledávkou závazek ze smlouvy o půjčce poskytnuté žalované K. K. dne 3. 7. 2009, tj. za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Smlouva o postoupení pohledávky, jež byla uzavřena dne 19. 1. 2014, se proto řídí ustanoveními občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to včetně otázky její relativní neplatnosti a práva vznést námitku promlčení práva uplatnit relativní neplatnost právního úkonu; námitku relativní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky uplatnil pověřený soudní exekutor Mgr. Ing. Jiří Prošek dne 21. 9. 2017, přičemž žalobce vznesl námitku promlčení tohoto práva dne 6. 10. 2017.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud poměřoval zjištěný skutkový stav věci ustanovením §619 odst. 2 o. z., posoudil věc podle právní normy, která na skutkový stav nedopadá, a dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl již z tohoto důvodu uplatněn opodstatněně.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2, věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2021
JUDr. Václav Duda
předseda senátu