ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.2508.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 2508/2020-193
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. J. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Janou Zázvorkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 287/18, proti žalované EU Automobile s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Branická 213/53, identifikační číslo 28062442, zastoupené Mgr. Václavem Pechouškem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 35/1, o zaplacení 319.700 Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu Českých Budějovicích pod sp. zn. 33 C 149/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 2. 2020, č. j. 8 Co 1799/2019-173, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.954,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Václava Pechouška, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 7. 2019, č. j. 33 C 149/2017-143, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalované bylo uloženo zaplatit mu 319 700 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z této částky jdoucím od 20. 6. 2017 do zaplacení oproti jeho povinnosti vydat žalované osobní automobil značky XY, SPZ XY, VIN XY, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 2. 2020, č. j. 8 Co 1799/2019-173, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech státu potvrdil, ve výroku o nákladech řízení účastníků jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost zakládá na otázce dovolacím soudem dosud neřešené vztahující se ke konkretizaci povinnosti prodávajícího informovat kupujícího – spotřebitele o vadách předmětu koupě (ojetého automobilu). Namítá, že žalovaná mu zamlčela zásadní vadu (únik chladící kapaliny a přehřívání motoru), neboť se v písemném Zápisu o technickém stavu motorového vozidla, který obdržel spolu s kupní smlouvou a fakturou, omezila pouze na popis vozidla: „motor: netěsný, doporučená kontrola, seřízení, příp. oprava, špatný motor – tlakuje, nefunkční topení“; na to, že automobil má vady, které brání jeho běžnému užívání, upozorněn nebyl. Nesouhlasí proto se závěrem odvolacího soudu, že byl žalovanou informován o vadách automobilu a že tudíž odstoupil od kupní smlouvy nedůvodně. Dále soudům obou stupňů vytýká, že se odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (kterou nespecifikuje), jestliže neposoudily jednání žalované při prodeji automobilu jako rozporné se zásadami poctivého obchodního styku a při řešení otázky odstoupení od kupní smlouvy z důvodu nepoužitelnosti zakoupeného vozidla k jím zamýšlenému účelu.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud podle jeho názoru odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem (nyní) posouzena jinak; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. vyplývá, že v každé věci může být pro řešení téže právní otázky splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání, neboť splnění jednoho kritéria vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je formulace konkrétní otázky hmotného nebo procesního, která má být podrobena dovolacímu přezkumu. Tuto otázku je povinen vymezit výhradně dovolatel a dovolací soud je takovým vymezením vázán; vždy musí jít o právní otázku, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední.
Žalobce sice zpochybnil právní závěr odvolacího soudu dovozující, že odstoupil od kupní smlouvy nedůvodně, neboť žalovaná splnila informační povinnost ve smyslu §2084 o. z., svou argumentaci však založil primárně na nesouhlasu se skutkovým zjištěním odvolacího soudu, že žalovaná ho jako kupujícího (spotřebitele) dostatečně zřetelně a přehledně informovala o vadách předmětu koupě (žalobce oproti tomu prosazuje, že v kupní smlouvě, ani v „Zápise o technickém stavu motorového vozidla“ nebyly vady automobilu uvedeny, resp. že žalovaná ho na vady automobilu neupozornila). V dovolacím řízení však nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Předloženou argumentací se tak žalobce domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem. To platí i pro námitky, že automobil nebyl způsobilý k běžnému užívání, kterými žalobce rovněž prosazuje svůj od odvolacího soudu odlišný názor na důvodnost odstoupení od kupní smlouvy.
Vytýká-li žalobce odvolacímu soudu, že se odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu při řešení otázky, zda jednání žalované (ne)kolidovalo se zásadami poctivého obchodního styku, neuvedl od kterého (kterých) rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud podle jeho názoru při svém rozhodování odchýlil. Nedostál tak požadavku vymezit ke každé v dovolání nastolené otázce řádně přípustnost dovolání.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 1. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předseda senátu