ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.2687.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 2687/2020-212
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně České republiky - Státního pozemkového úřadu se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a (identifikační číslo 013 12 774), jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42 (identifikační číslo 697 97 111), proti žalovanému městu Jaroměř , zastoupenému Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 504/54, o 229.330 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 53 C 6/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2020, č. j. 19 Co 84/2020-189, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2020, č. j. 19 Co 84/2020-189, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 1. 2020, č. j. 53 C 6/2019-151, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 20. 1. 2020, č. j. 53 C 6/2019-151, kterým Okresní soud v Náchodě zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 229.330 Kč s 10% úroky z prodlení od 21. 8. 2019 do zaplacení, a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 35.687,16 Kč; žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 23.038,40 Kč. Soudy obou stupňů se shodly v tom, že zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákonů č. 253/2001 Sb., č. 253/2003 Sb., č. 354/2004 Sb., č. 94/2005 Sb., č. 179/2005 Sb., č. 342/2005 Sb., č. 178/2006 Sb., č. 186/2006 Sb. a č. 118/2008 Sb. (dále jen „zákon č. 95/1999 Sb.“) – a tím i smluvní ujednání –, by byl porušen, kdyby po bezúplatném nabytí pozemků nastala změna územně plánovací dokumentace či změna rozhodnutí o umístění stavby, pro které by pozemky nebo jejich části nemohly být využity k zastavění stavbou pro bydlení. Povinnost žalovaného převést pozemky zpět do vlastnictví žalobkyně nebo zaplatit náhradu v penězích je tedy vázána na změny územně plánovací dokumentace nebo rozhodnutí o umístění stavby, které by bránily jejich využití pro realizaci stavby pro bydlení. To se nestalo. Územní plán počítá s tím, že pozemky, za které žalobkyně požaduje náhradu v penězích, jsou plochami určenými pro bydlení v rodinných domech a ve vztahu k žádnému z nich nebylo vydáno územní rozhodnutí, které by narušovalo či znemožňovalo jejich využití k zastavění stavbou pro bydlení.
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně prosazuje, že účel bezúplatných převodů není naplněn pouhým zachováním stávajícího využití pozemků podle stavu územně plánovací dokumentace, resp. rozhodnutí o umístění stavby, jaký tu byl v době uzavření smluv, ale až splněním nastupující povinnosti žalovaného „zachovat pozemky k uskutečnění reálné bytové výstavby.“ Pozemky žalované město převedlo fyzickým osobám, které již vlastnily sousední nemovité věci, a nezajistilo, aby „byly zastavěny stavbami pro bydlení nebo alespoň aby k tomuto účelu zůstaly zachovány.“ Tím zmařilo účel bezúplatného převodu a porušilo smluvní podmínky. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalované město se ztotožnilo s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhlo, aby dovolací soud dovolání zamítl, příp. odmítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na výkladu ustanovení §5 odst. 1 a 2 zákona č. 95/1999 Sb., tedy na vyřešení otázky hmotného práva, jíž se Nejvyšší soud dosud nezabýval, a kterou žalobkyně spolu s vymezením předpokladu přípustnosti dovolání řádně identifikovala (§237, §241a odst. 1, 2, 3 o.s.ř.), je dovolání přípustné.
Podle §5 zákona č. 95/1999 Sb. převede Pozemkový fond – nebrání-li převodu práva třetích osob – na základě písemné žádosti obce do jejího vlastnictví zemědělské pozemky v jejím katastrálním území
a) v zastavěném území,
b) v zastavitelné ploše,
c) určené rozhodnutím o umístění stavby k zastavění,
d) zastavěné budovami nebo stavbami, které jsou nemovitostmi, ve vlastnictví obce,
e) určené vydaným územním plánem nebo vydaným regulačním plánem k realizaci zeleně, s výjimkou pozemků v nezastavěném území.
Pozemky podle písmen a), b) a c) určené k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení a pozemky podle písmen d) a e) převede Pozemkový fond do vlastnictví obce bezúplatně (odstavec 1/).
V případě změny územně plánovací dokumentace či změny rozhodnutí o umístění stavby, na základě kterého došlo k bezúplatnému převodu pozemku do vlastnictví obce, kterým by zamýšlená stavba nebyla stavbou veřejně prospěšnou nebo stavbou pro bydlení, je obec povinna zemědělský pozemek převést zpět na Pozemkový fond za stejných podmínek, za jakých byl na obec převeden, a to ve lhůtě do 90 dnů od nabytí právní moci změny územního plánu nebo změny regulačního plánu nebo nabytí právní moci rozhodnutí o umístění stavby. Jestliže nebude možné pozemek převést zpět na Pozemkový fond, protože bude ve vlastnictví třetí osoby, je obec povinna ve stejné lhůtě poskytnout Pozemkovému fondu finanční náhradu ve výši ceny pozemku zjištěné podle cenového předpisu platného ke dni uzavření smlouvy, podle které byl pozemek obci převeden. Totéž platí v případech, kdy došlo k bezúplatnému převodu pozemku do vlastnictví obce podle odstavce 1 písm. e) a pozemek nebyl k realizaci zeleně využit (odstavec 2/).
Skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně, z něhož odvolací soud vyšel, nebyl účastníky zpochybněn.
Žalované město požádalo 28. 4. 2009 a 5. 5. 2010 žalobkyni podle §5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. o zemědělské pozemky v zastavitelné ploše se záměrem využít je „k zastavění stavbou pro bydlení.“ Na základě smluv č. 1001991013 z 31. 3. 2010 a č. 1010991013 z 29. 12. 2010 nabylo žalované město bezúplatně vlastnictví pozemků parc. č. 3024/1 a 3024/2 v katastrálním území Jaroměř. Obsahem obou smluv bylo ujednání článků IV: „Pozemky se s ohledem na to, že jsou určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení nebo k realizaci zeleně, převádějí na nabyvatele bezúplatně“ (odstavec 1/). „V případě změny územně plánovací dokumentace či změny rozhodnutí o umístění stavby, na základě kterého došlo k bezúplatnému převodu pozemků do vlastnictví obce, pro kterou by nebyly pozemky nebo jejich části využity k zastavění stavbou veřejně prospěšnou nebo stavbou pro bydlení nebo k realizaci zeleně, je obec povinna zemědělské pozemky převést zpět na převádějícího za stejných podmínek, za jakých byl na nabyvatele převeden, a to ve lhůtě 90 dnů od nabytí právní moci změny územního plánu nebo změny regulačního plánu nebo nabytí právní moci rozhodnutí o umístění stavby. Jestliže nebude možné pozemky převést zpět na převádějícího, protože budou ve vlastnictví třetí osoby, zavazuje se obec k tomu, že ve stejné lhůtě poskytne převádějícímu náhradu za tyto pozemky v penězích. Výše náhrady bude rovna ceně pozemků ke dni uzavření smlouvy, na jejímž základě byly pozemky nabyvateli převedeny, a to podle cenového předpisu platného k témuž dni“ (odstavec 2/).
Po převodu vlastnictví žalované město pozemky rozdělilo na parcely č. 3024/1, 3024/2, 3024/3, 3024/5, 3024/6, 3024/7, 3024/8, 3024/9, 3024/10, 3024/11 a smlouvami uzavřenými v lednu 2012 parcely č. 3024/2, 3, 5, 6, 8, 9, 10, 11 prodalo fyzickým osobám – vlastníkům bezprostředně sousedících pozemků, jejichž součástmi jsou již existující stavby. Pozemky, za které požaduje žalobkyně náhradu v penězích, se nacházejí v ploše ZJARO 14 – plocha městského a příměstského bydlení/individuální (BI) – s určením hlavního využití podle územního plánu č. 5/2017, účinného od 14. 7. 2017, jako „plochy pro bydlení v rodinných domech s příměsí nerušících služeb a obslužných funkcí místního významu.“
Bezúplatnými převody zemědělských pozemků v katastrálních územích obcí stát podporuje uskutečnění plánovaných projektů – veřejně prospěšných staveb, staveb pro bydlení, případně zřízení zelených ploch –, které mají sloužit rozvoji obcí a zkvalitnění života jejích obyvatel. Zneužití účelu, pro který byl pozemek bezúplatně převeden do vlastnictví obce, resp. jeho nevyužití k deklarovanému účelu, zákonodárce spojil s povinností obce převést ve stanovené lhůtě pozemek státu zpět, popřípadě s povinností zaplatit finanční náhradu, bude-li pozemek ve vlastnictví třetí osoby. Zákon č. 95/1999 Sb. zpětný převod nebo finanční úhradu podmínil – jen – změnou územně plánovací dokumentace či změnou rozhodnutí o umístění stavby, na jejichž základě byl pozemek bezúplatně převeden do vlastnictví obce. Doslovný výklad ustanovení §5 odst. 1 a 2 zákona č. 95/1999 Sb. gramatickou metodou vedl soudy obou stupňů k závěru, podle něhož se z dikce právní normy jednoznačně podává, že povinnost převést pozemek zpět do vlastnictví státu, případně zaplatit státu finanční náhradu vzniká, jestliže oproti stavu panujícímu v době převodu obci nastaly změny územně plánovací dokumentace nebo rozhodnutí o umístění stavby, které pro futuro nepočítají s využitím pozemku v zastavitelné ploše k účelu, pro který byl na žádost obce převeden do jejího vlastnictví. Jestliže v projednávané věci účel využití – plocha městského a příměstského bydlení – nebyl změněn, zůstal stejný, jako v době uzavření smluv o bezúplatném převodu, a žádné územní rozhodnutí nevyloučilo využití rozparcelovaných pozemků podle ujednání článků IV smluv, tj. k zastavění stavbami pro bydlení, nemůže být žaloba úspěšná.
Výkladem textu jazykovým rozborem interpretace právní normy obsažené v právním předpisu nekončí. Odpověď na otázku, zda je text zákona skutečně přesným vyjádřením právní normy, či zda je zapotřebí jej vykládat restriktivně, extenzivně nebo zda má být právní norma jinak zpřesněna, dává – zejména – výklad teleologický (srov. §2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Interpretaci zákonného ustanovení nelze ztotožňovat jen s odstraňováním jeho jazykových nejasností. Jednoznačné a nepochybné znění zákona může být na základě ústavně konformního, teleologického a systematického výkladu interpretováno jinak, než jak je v textu právního předpisu slovy vyjádřeno.
V projednávané věci převedla žalobkyně na žalované město pozemky parc. č. 3024/1 a 3024/2 „k zastavění stavbou pro bydlení.“ Záměrem zákonodárce bylo převést bezúplatně pozemky, které bude obec využívat pro své potřeby, popřípadě – v souladu se stanoveným účelem (k bydlení) – pro potřeby třetích osob. Tím, že žalované město pozemky rozparcelovalo a převedlo subjektům vlastnícím bezprostředně sousedící (již zastavěné) pozemky, fakticky vyloučilo možnost umístit na nich (další) stavby pro bydlení. Samotná skutečnost, že nebyla změněna územně plánovací dokumentace (rozhodnutí o umístění stavby), nemůže být relevantní.
Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud v rozporu s tím, co je uvedeno shora; Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí podle §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil a protože kasační důvody se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu