ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.2767.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 2767/2020-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce A. K. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze, Slezská 1297/3, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a.s. , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Klimentská 1216/46 (identifikační číslo 618 60 069), zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 54 Cm 1/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2020, č.j. 12 Cmo 313/2019-153, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Kateřiny Perthenové, advokátky.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 4. 7. 2019, č.j. 54 Cm 1/2019-89, zamítl návrhy, jimiž se žalobce domáhal přerušení řízení a zrušení rozhodčího nálezu č.j. 103 Rozh 2007/2017-7 vydaného 27. 6. 2016 rozhodcem Mgr. Janem Fišerem, a žalované přiznal proti žalobci na náhradě nákladů řízení 6.939 Kč.
Rozsudkem ze dne 16. 1. 2020, č.j. 12 Cmo 313/2019-153, Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a v nákladovém výroku potvrdil, odmítl odvolání, jímž žalobce napadl výrok, kterým soud prvního stupně zamítl jeho návrh na přerušení řízení, a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.855,12 Kč. Obecnou zásadou procesního práva je – argumentuje s odkazy na judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu odvolací soud –, že nové procesní právo, resp. jeho změny, působí ode dne nabytí účinnosti nového zákona, a to i pro řízení zahájená (a neskončená) před jeho účinností. Uvedená zásada platí, nestanoví-li jinak přechodná ustanovení nových procesních předpisů. V poměrech posuzované věci je rozhodné, že přechodná ustanovení zákona č. 258/2016 Sb. postrádala pravidlo pro postup soudu při projednávání a rozhodování žalob o zrušení rozhodčích nálezů, pokud tato řízení byla zahájena po 1. 12. 2016. Zásada nepravé retroaktivity procesních norem vede k závěru, podle něhož důvody zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. b/, c/ a g/ zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, uplatnil žalobce v řízení zahájeném ve lhůtě třiceti dnů od právní moci usnesení o přerušení exekuce opožděně; v té době účinný zákon mu umožňoval napadnout rozhodčí nález jen z důvodů uvedených v §31 písm. a/, d/ a f/.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Do 30. 11. 2016 zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), v části čtvrté „Zrušení rozhodčího nálezu soudem a zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí“ stanovil:
§31
Soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže
a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu,
b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje,
c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem,
d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců,
e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat,
f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, který nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému,
g) rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem,
h) rozhodčí smlouva týkající se sporů ze spotřebitelských smluv neobsahuje informace požadované v §3 odst. 5, popřípadě tyto informace jsou záměrně nebo v nezanedbatelném rozsahu neúplné, nepřesné nebo nepravdivé, nebo
i) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.
§32
(1) Návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak. Byl-li rozhodčí nález vydán ve sporu ze spotřebitelské smlouvy a návrh na jeho zrušení podal spotřebitel, soud vždy přezkoumá, zda nejsou dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. a) až d) nebo h).
(2) Podání návrhu podle odstavce 1 nemá odkladný účinek na vykonatelnost rozhodčího nálezu. Na žádost povinného může však soud vykonatelnost rozhodčího nálezu odložit, jestliže by neprodleným výkonem rozhodčího nálezu hrozila závažná újma nebo jestliže je z návrhu na zrušení rozhodčího nálezu možné usuzovat, že je důvodný.
(3) Pokud návrh na zrušení rozhodčího nálezu podá spotřebitel, soud přezkoumá, zda nejsou dány důvody pro odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu podle odstavce 2, aniž by o to spotřebitel žádal. O odložení vykonatelnosti rozhodne soud do 7 dnů od podání návrhu; po tuto dobu nelze rozhodčí nález vykonat.
§33
Soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody §31 písm. b) nebo c), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé. To neplatí, jde-li o spory ze spotřebitelských smluv.
§34
(1) Zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů uvedených v §31 písm. a), b), g) nebo h), pokračuje k návrhu některé ze stran po právní moci rozsudku v jednání ve věci samé a tuto věc rozhodne. Věc již nelze projednat v rozhodčím řízení.
(2) Zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů uvedených v §31 písm. c) až f) nebo i), pokračuje se k návrhu některé ze stran v rozhodčím řízení na základě rozhodčí smlouvy. Nedohodnou-li se strany jinak, rozhodci zúčastnění na rozhodčím nálezu, který byl zrušen z důvodů uvedených v §31 písm. c), jsou však z nového projednání a rozhodování vyloučeni. Nedohodnou-li se strany jinak, budou noví rozhodci jmenováni způsobem původně určeným v rozhodčí smlouvě nebo podpůrně podle ustanovení tohoto zákona.
(3) Zruší-li soud rozhodčí nález vydaný ve sporu ze spotřebitelské smlouvy a v rozhodčím řízení vystupoval rozhodce zapsaný v seznamu rozhodců vedeném ministerstvem, doručí soud ministerstvu stejnopis takového pravomocného rozhodnutí.
§35
(1) I když nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem, může strana, proti níž byl soudem nařízen výkon rozhodčího nálezu, bez ohledu na lhůtu stanovenou v §32 odst. 1, podat návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí kromě důvodů uvedených ve zvláštním předpisu i tehdy, jestliže
a) rozhodčí nález je stižen některou vadou uvedenou v §31 písm. a), d) nebo f),
b) jsou důvody pro zrušení rozhodčího nálezu vydaného ve sporu ze spotřebitelské smlouvy podle §31 písm. a) až f), h) nebo pokud jsou dány důvody podle §31 písm. g) a rozhodčí nález neobsahuje poučení o právu podat návrh na jeho zrušení soudu,
c) strana, která musí mít zákonného zástupce, nebyla v řízení takovým zástupcem zastoupena a její jednání nebylo ani dodatečně schváleno,
d) ten, kdo vystupoval v rozhodčím řízení jménem strany nebo jejího zákonného zástupce, nebyl k tomu zmocněn a jeho jednání nebylo ani dodatečně schváleno.
(2) Je-li podán návrh podle odstavce 1, soud provádějící výkon rozhodčího nálezu řízení o výkon rozhodnutí přeruší a uloží povinnému, aby do 30 dnů podal u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Není-li v této lhůtě návrh podán, pokračuje soud v řízení o výkon rozhodčího nálezu.
(3) Je-li rozhodčí nález zrušen, mohou pak strany postupovat obdobně podle §34.
Od 1. 12. 2016 – po novelizaci zákonem č. 258/2016 Sb. – zákon č. 216/1994 Sb. v části čtvrté „Zrušení rozhodčího nálezu soudem a zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí“ stanovil:
§31
Soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže
a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu,
b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje,
c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem,
d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců,
e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat,
f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, který nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému,
g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.
§32
(1) Návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak.
(2) Podání návrhu podle odstavce 1 nemá odkladný účinek na vykonatelnost rozhodčího nálezu. Na žádost povinného může však soud vykonatelnost rozhodčího nálezu odložit, jestliže by neprodleným výkonem rozhodčího nálezu hrozila závažná újma nebo jestliže je z návrhu na zrušení rozhodčího nálezu možné usuzovat, že je důvodný.
(3) zrušen
§33
Soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody §31 písm. b) nebo c), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé.
§34
(1) Zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů uvedených v §31 písm. a) nebo b), pokračuje k návrhu některé ze stran po právní moci rozsudku v jednání ve věci samé a tuto věc rozhodne. Věc již nelze projednat v rozhodčím řízení.
(2) Zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů uvedených v §31 písm. c) až g), pokračuje se k návrhu některé ze stran v rozhodčím řízení na základě rozhodčí smlouvy. Nedohodnou-li se strany jinak, rozhodci zúčastnění na rozhodčím nálezu, který byl zrušen z důvodů uvedených v §31 písm. c), jsou však z nového projednání a rozhodování vyloučeni. Nedohodnou-li se strany jinak, budou noví rozhodci jmenováni způsobem původně určeným v rozhodčí smlouvě nebo podpůrně podle ustanovení tohoto zákona.
(3) zrušen
§35
(1) I když nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem, může strana, proti níž byl soudem nařízen výkon rozhodčího nálezu, bez ohledu na lhůtu stanovenou v §32 odst. 1, podat návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí kromě důvodů uvedených ve zvláštním předpisu i tehdy, jestliže
a) rozhodčí nález je stižen některou vadou uvedenou v §31 písm. a), d) nebo f),
b) strana, která musí mít zákonného zástupce, nebyla v řízení takovým zástupcem zastoupena a její jednání nebylo ani dodatečně schváleno,
c) ten, kdo vystupoval v rozhodčím řízení jménem strany nebo jejího zákonného zástupce, nebyl k tomu zmocněn a jeho jednání nebylo ani dodatečně schváleno.
(2) Je-li podán návrh podle odstavce 1, soud provádějící výkon rozhodčího nálezu řízení o výkon rozhodnutí přeruší a uloží povinnému, aby do 30 dnů podal u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Není-li v této lhůtě návrh podán, pokračuje soud v řízení o výkon rozhodčího nálezu.
(3) Je-li rozhodčí nález zrušen, mohou pak strany postupovat obdobně podle §34.
Zákon č. 258/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o spotřebitelském úvěru, v článku IX „Přechodná ustanovení“ stanovil:
„1. Platnost rozhodčí smlouvy se posuzuje podle zákona č. 216/1994 Sb., ve znění účinném v době uzavření rozhodčí smlouvy.
2. Rozhodčí řízení zahájená na základě rozhodčích smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.“
Z obsahu spisu se podává, že účastníci uzavřeli 1. 9. 2016 rozhodčí smlouvu, podle níž veškeré spory mezi úvěrující a úvěrovaným o nároky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 910105389 budou rozhodovány v rozhodčím řízení, a to podle ve smlouvě uvedených pravidel. Strany za tímto účelem určily konkrétní osoby rozhodců, mezi nimi též Mgr. Jana Fišera, se sídlem Masarykovo náměstí 1544, Zelené Předměstí, 530 02 Pardubice. Nálezem ze dne 27. 6. 2017, č.j. 103 Rozh 2007/2017-7, Mgr. Jan Fišer uložil žalobci zaplatit žalované 55.980 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu a náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 9.908 Kč. Rozhodčí nález byl žalobci doručen 14. 7. 2017. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23. 5. 2018, č.j. 66 EXE 2398/2017-107, v exekuční věci oprávněné (žalované) proti povinnému (žalobci) přerušil exekuci vedenou pod sp. zn. 094 EX 14946/17 Mgr. Martinem Tunklem, soudním exekutorem, a povinnému uložil do třiceti dnů od právní moci usnesení podat u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 11. 2018, č.j. 39 Co 251/2018-219, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Žalobce podal žalobu ve lhůtě třiceti dnů od právní moci usnesení o přerušení exekuce, tj. od doručení potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu (§159, §167 odst. 2 o.s.ř.).
Nejvyšší soud již v bodu XII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia ze 17. 6. 1998, Cpjn 19/98, k výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52/1998 – a tento názor zopakoval i v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. pod č. 21/2005 – zdůraznil, že „z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinností nového zákona, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. Účinky procesních úkonů účastníků i soudu, které s nimi spojovala či nespojovala dřívější procesní úprava, však zůstávají zachovány“ (zásada vyjádřená výslovně ve vztahu k občanskému soudnímu řízení v §355 zákona č. 99/1963 Sb. nebo v části dvanácté, hlavě I bodu 1 zákona č. 30/2000 Sb.). V případě procesních vztahů platí nové právo i ve věcech před jeho účinností zahájených, ale dosud neskončených (Steiner: K problematice nepřípustnosti retroaktivity právních norem, Právník č. 1/94-3,5). Přitom je ovšem též namístě poukázat na skutečnost, že tato zásada může být prolomena, neboť rozhodující jsou vždy konkrétní přechodná ustanovení v nových procesních předpisech, která mohou stanovit, že řízení započatá přede dnem účinnosti nového předpisu se dokončí podle dosavadních předpisů (případně něco obdobného). Nestanoví-li však nic jiného, případně pokud nestanoví vůbec nic, výše uvedená zásada platí (srov. dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2713/2012, ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2001/2014, ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 838/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1874/2016, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 69/2018). Tento právní názor s ohledem na obecnou platnost klasické zásady o časových mezích právních předpisů shledal Ústavní soud ústavně konformním. V usnesení ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 512/05, s odkazy na předchozí své nálezy upozornil na odlišnosti pravé a nepravé retroaktivity: „Nepravá retroaktivita spočívá v tom, že právní vztahy hmotného i procesního práva, které vznikly za platnosti práva starého, se spravují zásadně tímto právem, a to až do doby účinnosti práva nového; po jeho účinnosti se však řídí právem novým. Tato zásada však platí jen potud, pokud ostatní závěrečná ustanovení právní normy nestanoví se zřetelem na zvláštnosti některých právních vztahů něco jiného. Jestliže tedy přechodné ustanovení nepamatuje na specifické řešení určité dílčí konkrétní situace, pak je na místě dospět k závěru, že nová právní úprava ode dne své účinnosti do budoucna upravuje i právní vztahy a jednotlivé skutečnosti, které sice vznikly v minulosti, ale existují dále. Retroaktivita nepravá je tedy v právní teorii i praxi považována za přijatelnou.“
Aplikováno na souzenou věc je zřejmé, že závěr odvolacího soudu o použití ustanovení zákona č. 216/1994 Sb. ve znění účinném ke dni zahájení řízení o zrušení rozhodčího nálezu, je v souladu s tím, co je uvedeno výše.
Nelze souhlasit s podřazením soudního přezkumu rozhodčího nálezu pod pojem „rozhodčí řízení“ v článku IX bodu 2 zákona č. 258/2016 Sb. Řízení o zrušení rozhodčího nálezu podle §31 a násl. zákona č. 216/1994 Sb. je civilním sporným řízením, samostatným a odlišným od řízení rozhodčího. Odvolací soud proto správně uzavřel, že výkladem přechodných ustanovení nelze konstituovat pravidlo, které v tomto předpisu není – ať již z jakýchkoli důvodů – obsaženo, neboť by tím soud nepřípustně zasahoval do pravomoci zákonodárce.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. 3. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu