ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3033.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3033/2020-144
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václavy Dudy ve věci žalobkyně M. F. , bytem XY, zastoupené Mgr. Kateřinou Sigmundovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, proti žalované Flexi Life Group s. r. o. , se sídlem v Praze 6, K Červenému vrchu 845/2b, zastoupené Mgr. Petrem Sládkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Českobrodská 1174, o zaplacení 207.270 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 38 C 11/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 5. 2020, č. j. 30 Co 129/2020-134, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2020, č. j. 30 Co 129/2020-134, se mění tak, že usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 3. 2020, č. j. 38 C 11/2020-126, se potvrzuje.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 7. 1. 2020 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení 207.270 Kč z titulu nároků z vad díla (dřevostavby rodinného domu). Žalobu podala u Okresního soudu v České Lípě, v jehož obvodu má žalovaná své výrobní prostory.
Okresní soud v České Lípě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 3. 3. 2020, č. j. 38 C 11/2020-126, zamítl námitku žalované z 27. 2. 2020, že je soudem místně nepříslušným. Dovodil, že žalovaná má v obvodu Okresního soudu v České Lípě organizační složku – výrobny (dílny), a žalobkyně měla proto právo na výběr místně příslušného soudu podle §87 písm. c) o. s. ř., přičemž tohoto práva využila. Současně přihlédl k tomu, že dílo (stavba) bylo realizováno v blízkosti výrobny (dílny) žalované.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) usnesením ze dne 21. 5. 2020, č. j. 30 Co 129/2020-134, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že „Okresní soud v České Lípě vyslovuje svoji místní nepříslušnost a po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 6 jako soudu příslušnému“. Uzavřel, že místní příslušnost Okresního soudu v České Lípě podle §87 písm. c) o. s. ř. nemůže být založena, jestliže žalobkyně v žalobě žalovanou označila (mimo jiné) sídlem, které má v obvodu Prahy 6 (K Červenému vrchu 845/2b), a neuvedla žádný konkrétní údaj o její provozovně v České Lípě, ani o tom, že se projednávaná věc této složky (provozovny) přímo týká. Z žaloby se podává pouze, že v České Lípě má žalovaná provozovny, resp. výrobní prostory, kde dochází k fyzické výrobě jednotlivých částí dřevostaveb.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jež shledává přípustným pro řešení otázky procesního práva, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena, a to „zda se v případě, kdy obchodní společnost má jen formální adresu svého sídla v bytovém domě, přičemž svou činnost fakticky realizuje ve výrobně, uplatní ve vztahu k této organizační složce postup podle §87 písm. c) o. s. ř.“. Dovolatelka zdůrazňuje, že žalovaná má v České Lípě umístěny své provozovny/výrobní prostory, kde vyrábí jednotlivé části dřevostaveb, adresa sídla v Praze 6 je pouze formální, neslouží ani ke kontaktu se zákazníky, neboť žalovaná vše realizuje fakticky ve výrobně (veškerá činnost ve vztahu k zákazníkům se také odehrává ve výrobních prostorách). Žalobou je uplatněn nárok z vady provedeného díla - dřevostavby, jejíž části byly vyrobeny v provozovně v obvodu Okresního soudu v České Lípě. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje, popřípadě aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem posouzena jinak. Přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Žalobce může zvolit jako místně příslušný soud, kde je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky. Pojem organizační složka není v procesním právu definován a je proto třeba vycházet z práva hmotného. Protože zákon nestanoví, že se musí jednat o organizační složku zapsanou v obchodním rejstříku, jedná se tak o různé organizační složky. Není ani rozhodující, zda samotná organizační složka má či nemá právní subjektivitu (viz Rc 50/1966). Jednak tedy půjde o odštěpné závody, které jsou zapsané v obchodním rejstříku, mají vedoucího, sídlo a předmět podnikání. Při jednání používají spolu s obchodní firmou podnikatele dodatek, že jde o odštěpný závod. Dále mezi organizační složky patří dílny, divize, ředitelství apod . Mezi organizační složky patří též hlavní provozovna či provozovna, kterou je třeba rozumět prostor, v němž je podnikatelská činnost uskutečňována. Za provozovnu se považuje i automat nebo obdobné zařízení sloužící k prodeji zboží nebo poskytování služeb (dále jen „automat“) a mobilní provozovna (§17 odst. 1 živnostenského zákona). Podnikatel může mít více provozoven, nebo nemusí mít provozovnu žádnou [viz PŘIDAL, Ondřej. §87 (Příslušnost daná na výběr) In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 378.].
Nejvyšší soud v rozhodnutích ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2023/2016, ze dne 14. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3366/2016, ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1521/2017, vysvětlil, že ustanovení §87 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2001, předvídá možnost žalobce zvolit místně příslušný soud podle organizační složky podniku žalovaného, od 1. 1. 2014 pak podle závodu žalovaného. Tzv. závod podle §502 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), představuje organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. V současném znění, stejně jako ve znění do 31. 12. 2013, tak jde o organizovanou složku provozovanou podnikatelem, obchodní závod podle §502 o. z. tudíž vytváří pouze podnikatel. Místní příslušnost daná na výběr dle §87 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, tak umožňuje žalobci zvolit vedle obecného soudu žalovaného podnikatele takový místně příslušný soud, v jehož obvodu realizuje žalovaný podnikatel svoji činnost prostřednictvím organizační složky svého závodu, za předpokladu, že projednávaná věc se této složky přímo týká.
V souzené věci žalovaná vykonává výdělečnou činnost živnostenským způsobem ve smyslu §420 odst. 1 o. z. a má k podnikání v této oblasti živnostenské oprávnění ve smyslu §421 odst. 2 o. z.; je tedy považována za podnikatele. Jejími organizačními složkami jsou její výrobny v České Lípě, ve kterých se vyrábějí jednotlivé součásti dřevostavby – předmětu smlouvy o dílo, přičemž sleva z cena díla (dřevostavby rodinného domu) je předmětem řízení. Nadto výrobna v Zahrádkách u České Lípy je na internetových stránkách samotnou žalovanou označena jako místo určené pro schůzky se zákazníky. V intencích závěrů usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2023/2016, tak v souzené věci předpoklady pro volbu místně příslušného soudu podle organizační složky žalované ve smyslu §87 písm. c) o. s. ř. jsou splněny.
Protože se Nejvyšší soud od řešení zvoleného v usnesení sp. zn. 23 Cdo 2023/2016 odchýlit nehodlá (nedospívá k závěru, že by měl příslušnou otázku procesního práva řešit jinak), je dovolání nejen přípustné, nýbrž zároveň též důvodné, neboť nelze než uzavřít, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Právní posouzení soudu prvního stupně, který s ohledem na funkční výkladu pojmu organizační složky podniku, dospěl k závěru, že výrobny žalované zakládají místní příslušnost dle výběru žalobkyně ve smyslu ust. §87 písm. c) o. s. ř., je tedy správné a nesprávné je měnící rozhodnutí odvolacího soudu, založené na názoru, že není zřejmé, že se spor týká přímo těchto organizačních složek. Protože v procesních poměrech souzené věci dosavadní výsledky řízení umožňují ve věci rozhodnout, Nejvyšší soud napadené usnesení podle §243d písm. b) o. s. ř. změnil a usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud v rozhodnutí, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 2. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
podepsáno JUDr. Václavem Dudou
za nepřítomnou předsedkyni senátu