ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3071.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3071/2020-239
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně PROFI CREDIT Czech, a.s. , se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46 (identifikační číslo 618 60 069), zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému J. B. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Lukášem Kuhajdou, advokátem se sídlem v Plzni, U Zvonu 142/11, o 51.366,49 Kč s příslušenstvím a o 20% úroky ročně z 48.958,21 Kč od 24. 11. 2017 do zaplacení, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 7 C 212/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 6. 2020, č. j. 25 Co 113/2020-205, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.025,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Lukáše Kuhajdy, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 8. 11. 2019, č. j. 7 C 212/2018-161, kterým Okresní soud Plzeň - sever zamítl žalobu o 51.366,49 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 10. 7. 2018 do zaplacení a o úroky ve výši 20% ročně z částky 48.958,21 Kč od 24. 11. 2017 do zaplacení, „maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 122.760 Kč,“ a žalovanému přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů (39.107,20 Kč); současně rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.421 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že úvěrové smlouvy jsou neplatné. První – č. 9100951416 – proto, že sjednání úrokové sazby ve výši 99,24% se zjevně příčí dobrým mravům (§588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“), druhá – č. 9102039696 – z toho důvodu, že žalobkyně jako úvěrující nedostatečně zohlednila schopnost žalovaného úvěr splácet (§86, §87 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, §586 odst. 1 o. z.). Prohlášením započtení pohledávky žalovaného (75.128 Kč) proti pohledávce, kterou žalobkyně učinila předmětem sporu, se obě v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí, ruší (§1982 odst. 1, 2 o. z.).
Dovolání, kterým napadla žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud po skutkové stránce vyšel z toho, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru č. 9100951416 z 1. 9. 2015 poskytla žalovanému úvěr ve výši 37.000 Kč. Strany sjednaly pevnou výpůjční úrokovou sazbu úvěru (v rozsahu základní celkové výše spotřebitelského úvěru) 99,24% p.a. Žalovaný vrátil žalobkyni peněžní prostředky s dohodnutou úrokovou zátěží v celkové výši 112.128 Kč. V době uzavření smlouvy činila podle statistiky ČNB průměrná úroková sazba úvěrů se splatností jeden až pět let pro potřebu domácnosti poskytovaných peněžními ústavy 11,82% ročně. Smlouvou o úvěru č. 9102039696, kterou účastníci uzavřeli 11. 5. 2017, se žalovaný zavázal vrátit v šedesáti měsíčních splátkách po 1.075 Kč při úrokové sazbě 38,22% žalobkyní poskytnutý úvěr ve výši 50.000 Kč. Svou povinnost splnil pouze v rozsahu 5.149 Kč. Žalovaný jako obranu proti vymáhané pohledávce namítl do její výše započtení své pohledávky 75.128 Kč ze smlouvy o úvěru č. 9100951416 (rozdíl mezi poskytnutou částkou a částkou splacenou).
To, zda rozhodnutí odvolacího soudu je či není správné, nelze poměřovat výhradami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ věci přezkumu v dovolacím řízení nepodléhá. Výtkou, že úhrada částky 112.128 Kč podle závazku žalovaného ze smlouvy o úvěru č. 9100951416 neodpovídá skutečnosti, neuplatnila dovolatelka dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, nýbrž zpochybnila správnost skutkového zjištění, z něhož – po zhodnocení listinných důkazů ( „Oznámení o ukončení půjčky/úvěru“ z 8. 3. 2016 a dopisu žalobkyně ze 17. 1. 2018) – vyšel odvolací soud. Rovněž kritiku právního posouzení přiměřenosti sjednaných úroků ve smlouvě o úvěru č. 9100951416 staví žalobkyně na vlastní verzi skutku. Výpůjční úrokovou sazbu 99,24% p.a. označuje sazbou „efektivní,“ kterou co do výše ztotožňuje s nominální sazbou 70,95% p.a., a porovnává ji s jinými než soudy obou stupňů zjištěnými hodnotami průměrných úrokových sazeb úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v září 2015.
Neuvedla-li dovolatelka žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 15. 4. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu