ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3117.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3117/2020-382
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka v právní věci navrhovatele J. K. , narozeného XY, bytem XY, za účasti 1) SC Servis, s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Soběslavská 2064/48, identifikační číslo osoby 46709088, zastoupené JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Pobočná 1395/1, a 2) L. K. , narozeného XY, naposledy bytem XY, zemřelého 23. 8. 2003, o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 229/2000, o dovolání D. K., jako správkyně dědictví po L. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Miroslavem Horákem, advokátem se sídlem v Havířově, U Skleníků 1536/14b, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2020, č. j. 11 Cmo 16/2019-338, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 2. 2020, č. j. 11 Cmo 16/2019-338, potvrdil v napadených výrocích usnesení ze dne 2. 1. 2019, č. j. 48 Cm 229/2000-327, kterým Městský soud v Praze zastavil řízení o žalobě D. K., jako správkyně dědictví po L. K. na obnovu řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn 48 Cm 229/2000 a zastavil řízení o žalobě D. K., jako správkyně dědictví po L. K., pro zmatečnost proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 7 Cmo 163/2002-89 a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že D. K., která byla usnesením ze dne 31. 10. 2018 vyzvána k úhradě správně vyměřeného soudního poplatku, tento poplatek ve stanovené lhůtě neuhradila, takže řízení je na místě zastavit ve smyslu §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“).
Proti usnesení odvolacího soudu podala D. K. dovolání, které Nejvyšší soud posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Dovolatelka předkládá k řešení právní otázku zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva coby okolnosti vylučující přiznání osvobození od soudního poplatku ve smyslu §138 o. s. ř. a cituje bohatou judikaturu dovolacího soudu vztahující se k této problematice. Přehlíží přitom, že na této otázce napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, takže se nemůže stát základem přípustnosti dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4502/2015, ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2158/2017, či ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2338/2017). V dovolání předestřené argumenty se upínají k předpokladům postupu podle §138 o. s. ř. (konkrétně ke zřejmé bezúspěšnosti uplatňování nebo bránění práva), zatímco přezkoumávaným usnesením odvolací soud nerozhodoval o osvobození D. K. od soudního poplatku, nýbrž o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku poté, co jí bylo osvobození od poplatkové povinnosti jiným rozhodnutím pravomocně upřeno (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3479/2013, ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1769/2015, ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1234/2017, a ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1474/2017, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. III. ÚS 3823/15, bod 10). Jelikož napadené rozhodnutí stojí na dovoláním nezpochybněném závěru o nutnosti zastavit řízení v případě nezaplacení soudního poplatku poplatníkem k výzvě soudu (§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.), nemá v řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku místo polemika s dřívějším rozhodnutím zamítajícím žádost o osvobození od soudního poplatku. Na tom nemění nic ani to, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí rozvedl nadbytečně i úvahy o bezúspěšnosti počínání D. K.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu