ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3277.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3277/2020-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Air Bank a. s., se sídlem Praha 6, Evropská 2690/17, identifikační číslo osoby 29045371, proti žalovanému M. D., bytem XY, zastoupenému Mgr. Eduardem Benešem, advokátem se sídlem Praha 9, Na Rozcestí 1434/6, o zaplacení 118 865,09 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 40 C 378/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, č. j. 39 Co 196/2020-75, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 6. 2020, č. j. 39 Co 196/2020-75, potvrdil usnesení ze dne 15. 6. 2020, č. j. 40 C 378/2018-70, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) opravil výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 10. 2019, č. j. 40 C 378/2018-59, tak, že správně zní: „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 123 059,98 Kč s 14,9% úrokem z částky 118 565,09 Kč od 28. 5. 2018 do zaplacení a s 8,5% úrokem z částky 118 565,09 Kč od 7. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal v průběhu řízení ustanovený opatrovník žalovaného dovolání z důvodu, „že je zde řešena otázka, která dosud nebyla NS řešena. Ta otázka spočívá v tom, zda opatrovnictví účastníka zaniká právní mocí rozhodnutí ve věci samé, stejně jako zaniká právní moc právního zástupce ve smyslu ust. §28 odst. 6 o. s. ř.?“ . Domáhá se „ zrušení rozhodnutí dovolacího soudu s tím, že v dalším řízení soud prvního stupně ustanoví žalovanému opatrovníka, pokud pro to budou i nadále důvody, kterému následně řádně doručí opravné usnesení ze dne 15. 6. 2020 “.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, konkrétně na otázce, kdy zaniká procesní opatrovnictví osoby, které byl dle §29 odst. 3 o. s. ř. ustanoven opatrovník z důvodu jejího neznámého pobytu.
Dovolání není důvodné.
Podle ustanovení §29 odst. 4 poslední věty o. s. ř. platí, že nerozhodl-li soud jinak, opatrovník ustanovený podle odstavců 1 až 3 vystupuje v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím a v dovolacím řízení.
Oprávnění opatrovníka zastupovat účastníka se vztahuje na řízení před soudem jako celek (srov. též SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. §29 [Opatrovník ad hoc ustanovený soudem]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 139.). Vzhledem k tomu, že opravné usnesení se týká rozhodnutí soudu prvního stupně vydaného v řízení, pro něž byl opatrovník žalovanému ustanoven, přičemž ze spisu se nepodává, že by důvod ustanovení opatrovníka žalovanému v mezidobí skončil (a k tomu se neupíná ani uplatněná argumentace), není důvod pro jiný závěr, než že se funkce opatrovníka vztahuje (v rámci řízení jako celku) též k vydání opravného usnesení. Nejvyšší soud proto nesdílí přesvědčení opatrovníka žalovaného, že právní mocí konečného rozhodnutí funkce opatrovníka končí bez dalšího. Takový závěr ostatně nelze vyvodit ani z poukazovaného ustanovení §31 o. s. ř., podle kterého ustanovený zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci.
Z řečeného vyplývá, že nedošlo-li v mezidobí k odpadnutí důvodu pro jeho ustanovení (skutkový závěr odvolacího soudu, že podmínky pro ustanovení opatrovníka nepominuly, zpochybněn nebyl), pak odvolací soud nepochybil, pokud odvolání podané (řádným) procesním opatrovníkem žalovaného proti rozhodnutí vydanému v souvislosti s řízením, pro něž byl ustanoven, projednal a rozhodl o něm, neboť je nevyhodnotil jako odvolání podané osobou k tomu neoprávněnou, ježto by bylo třeba reflektovat jeho odmítnutím podle §218 písm. b) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tak správné a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nebyl naplněn; Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§243d písm. a/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu