ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3313.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3313/2020-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně CREDITEX INVEST, s.r.o., se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, identifikační číslo osoby 26170655, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Vinohradská 34/30, proti žalovanému J. N. , bytem XY, o 20 461,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 269/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2020, č. j. 17 Co 184/2020-16, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. 5. 2020, č. j. EPR 126197/2020-11, zastavil řízení o zaplacení částky 20 461,80 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Dovodil, že žaloba směřuje proti osobě, která podle označeného rodného čísla, ani podle jména, příjmení a data narození není evidována v Centrální evidenci obyvatel, ani není vedena v Informačním systému základních registrů, přičemž podle čísla občanského průkazu uvedeného ve sporné smlouvě byla nalezena zcela jiná osoba opačného pohlaví. Uvedené znamená, že žalobkyní označená osoba neexistuje, nemá tudíž právní osobnost, důsledkem čehož je, že nemůže mít způsobilost být účastníkem řízení.
V záhlaví uvedeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zcela se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který řízení zastavil podle §104 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a odmítl argumentaci žalobkyně, která se situací neexistence žalovaného spojuje odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podle §174a odst. 4 o. s. ř. a nikoliv zastavení řízení. Jestliže totiž osoba jednoznačně žalobkyní identifikovaná neprochází dostupnými evidencemi, její rodné číslo nepatří žádné osobě a číslo občanského průkazu zachycené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 7. 2019 je přiřazeno jiné osobě, uzavřel, že žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označila za žalovaného neexistující osobu, tedy někoho, kdo podle §19 o. s. ř. nemá způsobilost být účastníkem řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost podle §237 o. s. ř. spojuje s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Podle ní se jedná o otázku, zda v řízení o vydání elektronického platebního rozkazu, označí-li žalobkyně jako žalovaného neexistující fyzickou osobu, má přednost aplikace §174a odst. 4 o. s. ř. před aplikací §104 odst. 1 o. s. ř., tzn. odmítnutí takového návrhu před zastavením řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Další dosud nevyřešenou otázkou, je podle jejího přesvědčení otázka postupu soudu v případě, že žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nedostatečně vylíčí rozhodující skutečnosti.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. je to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015, ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3540/2015, odmítl).
Otázka, zda v případě, kdy žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nedostatečně vylíčí rozhodující skutečnosti, má soud postupovat podle §174a odst. 4 o. s. ř., nebyla způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť na jejím řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že osoba, kterou dovolatelka v návrhu označila bližšími identifikačními znaky, neexistuje, a tím je dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, aniž se jakkoli zabýval skutečnostmi vylíčenými v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Navíc k otázce nedostatečného rozsahu a kvality skutkových tvrzení obsažených v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a s tím související aplikaci §174a odst. 4 o. s. ř. se Nejvyšší soud již mnohokrát vyjádřil (srov. např. usnesení ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 1665/2012, či ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 362/2018).
Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky aplikace §174a o. s. ř. v situaci, kdy žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označí jako žalovaného neexistující osobu, která byla dovolacím soudem vyřešena ve skutkově obdobné věci téže žalobkyně.
Nejvyšší soud předesílá, že dovolací námitky žalobkyně (posuzováno podle celého obsahu dovolání - §41 odst. 2 o. s. ř.) v nyní souzené věci nesměřovaly vůči tomu, že by odvolací soud (a potažmo ani soud prvního stupně) neučinil v souladu s již existující judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1658/2015, a ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2326/2020) „jiná vhodná opatření“ ke zjištění existence označeného žalovaného, nýbrž jimi vytýkala (při nezpochybněném závěru, že žalovaný tak, jak byl označen je neexistující osobou), že toleroval soudu prvního stupně procesní postup, který vedl k zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, ačkoliv měl správně návrh na vydání elektronického platebního rozkazu odmítnout podle §174a odst. 4 o. s. ř., tzn., že v nastalé procesní situaci soud prvního stupně použil jiný právní předpis, než který měl správně použít.
V usnesení ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3504/2020, ve věci totožné žalobkyně, Nejvyšší soud řešil situaci, kdy dovolatelka v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označila žalovanou stranu jménem, příjmením, uvedla její rodné číslo, datum narození, a její bydliště, tj. údaji, jimiž byla žalovaná takto identifikována ve smlouvě o spotřebitelském úvěru uzavřené s původním věřitelem Kontex Trade International s. r. o. se sídlem v Praze 4, Na Okruhu 488/27, identifikační číslo 24827061, a založila do spisu fotokopii jejího občanského průkazu. Nejvyšší soud uzavřel, že „ označení žalované v této věci bylo úplné (přesné), určité a srozumitelné a nevzbuzovalo žádné pochybnosti o tom, kdo se měl podle údajů v žalobě řízení jako žalovaná účastnit, a zcela odpovídalo údajům z fotokopie občanského průkazu. Vzhledem k tomu, že z obsahu žaloby nevyplývalo, že by v označení žalované v žalobě došlo (mohlo dojít) k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti (a nic takového netvrdila žalobkyně ani v dovolání) nebo že by údaj označující žalovanou byl v logickém rozporu s vylíčením rozhodujících skutečností, popřípadě údajem o tom, čeho se žalobkyně domáhá (žalobním petitem), neměl soud prvního stupně důvod postupovat podle ustanovení §174a odst. 4 o. s. ř., a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu odmítnout.“ Zároveň dodal, s odkazem na svůj rozsudek ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1585/97, a usnesení ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1566/96, publikované pod č. 17/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“), že „nedostatek podmínky řízení a vada žaloby jsou navzájem nezaměnitelnými pojmy procesního práva, samostatně upravenými, které mají odlišné důsledky a s nimiž se pojí i rozdílné reakce soudu. Úvaha o vadě podání (žaloby) se odvíjí od posouzení, zda tento procesní úkon splňuje náležitosti předepsané ustanovením §42 odst. 4 (§79 odst. l) o. s. ř. (v případě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jde o náležitosti vyjmenované v §174a odst. 2 o. s. ř. ve znění pozdějších předpisů). Nesprávnost nebo neúplnost žaloby co do nesprávnosti nebo neúplnosti označení účastníků je důvodem postupu podle ustanovení §43 o. s. ř. Označení účastníka v žalobě je přitom typicky nesprávné, je-li některý z jej identifikujících znaků použit vadně (zkomoleně, s písařskou chybou, vynecháním slova ve víceslovném názvu a pod.), a neúplné, jestliže některý z těchto znaků v žalobě chybí. Nedostatek podmínky řízení ve smyslu §103 o. s. ř. tudíž není vadou žaloby z hlediska její správnosti či úplnosti a taková vada žaloby naopak nepředstavuje nedostatek podmínky řízení“. Nedostatek podmínky řízení ve smyslu §103 o. s. ř. není vadou žaloby (jiného návrhu na zahájení řízení) z hlediska jeho správnosti či úplnosti a vada žaloby naopak nepředstavuje nedostatek podmínky řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1241/2000).
Uvedená právní otázka tak není způsobilá založit přípustnost dovolání, byla-li již v rozhodovací činnosti soudu dovolacího soudu vyřešena.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou jinou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovaný neměl způsobilost být účastníkem řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2021
JUDr. Václav Duda
předseda senátu