ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3504.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3504/2020-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně CREDITEX INVEST, s.r.o., se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, identifikační číslo osoby 26170655, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Vinohradská 34/30, proti žalované E. M. , bytem XY, o 26 264,98 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 19 C 245/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2020, č. j. 8 Co 240/2020-12, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. 6. 2020, č. j. EPR 136901/2020-7, zastavil řízení o zaplacení částky 26 264,98 Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o vrácení části soudního poplatku žalobkyni (výrok III.). Dovodil, že žaloba směřuje proti osobě, která podle označeného rodného čísla, ani podle jména, příjmení a data narození není evidována v Centrální evidenci obyvatel. Uvedené znamená, že žalobkyní označená osoba neexistuje, a nemá tudíž právní osobnost, důsledkem čehož je, že nemůže mít způsobilost být účastníkem řízení.
V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně, která k němu připojila scan občanského průkazu č. XY, na jméno „E. M., nar. XY, bytem XY, rodné číslo XY“, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zcela se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který řízení zastavil podle §104 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a odmítl argumentaci žalobkyně, která se situací neexistence žalované spojuje odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podle §174a odst. 4 o. s. ř. a nikoliv zastavení řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost podle §237 o. s. ř. spojuje s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Podle ní se jedná o otázku, zda v řízení o vydání elektronického platebního rozkazu, označí-li žalobkyně jako žalovanou neexistující fyzickou osobu, má přednost aplikace §174a odst. 4 o. s. ř. před aplikací §104 odst. 1 o. s. ř., tzn. odmítnutí takového návrhu před zastavením řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Další dosud nevyřešenou otázkou, je podle jejího přesvědčení otázka postupu soudu v případě, že žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nedostatečně vylíčí rozhodující skutečnosti.
Dovolatelka prosazuje názor, že pokud v takovém návrhu označí jako žalovanou neexistující fyzickou osobu, je namístě návrh na vydání elektronického platebního rozkazu odmítnout podle §174a odst. 4 o. s. ř. a nikoli zastavit řízení podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Aplikace §104 odst. 1 věty první o. s. ř. je podle dovolatelky v tomto typu řízení vyloučena, neboť „v případě elektronického rozkazního řízení odpovídají ony zákonem stanovené náležitosti podmínkám řízení, jak jsou obecně upraveny v §103 o. s. ř.“ Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu musí být podle dovolatelky odmítnut postupem podle §174a odst. 4 o. s. ř. i v případě, že v něm žalobkyně dostatečně určitě nevylíčila rozhodující skutečnosti, z nichž dovozuje existenci a výši svého nároku vůči žalované.
S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. je to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015, ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3540/2015, odmítl).
Otázka, zda v případě, kdy žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dostatečně nevylíčí rozhodující skutečnosti, má soud postupovat podle §174a odst. 4 o. s. ř., nebo podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř., nebyla způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť na jejím řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že osoba, kterou dovolatelka v návrhu označila bližšími identifikačními znaky, neexistuje, a tím je dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, aniž se jakkoli zabýval skutečnostmi vylíčenými v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Navíc k otázce nedostatečného rozsahu a kvality skutkových tvrzení obsažených v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a s tím související aplikaci §174a odst. 4 o. s. ř. se Nejvyšší soud již mnohokrát vyjádřil (srov. např. usnesení ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 1665/2012, či ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 362/2018).
Dovolání je však přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, konkrétně na aplikaci §104 odst. 1 věty první o. s. ř. či §174a odst. 4 o. s. ř. v situaci, kdy žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označí jako žalovanou neexistující osobu, která nebyla dovolacím soudem dosud zcela vyřešena.
Dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou.
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. žalobkyně zpochybňuje správnost právního závěru, že v řízení o vydání elektronického platebního rozkazu nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je důvodem pro zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Podle §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Respektovaná komentářová literatura (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 668 – 669) k tomuto citovanému zákonnému ustanovení poznamenává, že podmínkami řízení jsou takové podmínky určené občanským právem procesním, bez jejichž splnění nemůže dojít k rozhodnutí ve věci samé. Mezi podmínky řízení na straně účastníků řízení přitom řadí způsobilost být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.), procesní způsobilost (§20 odst. 1 o. s. ř.), způsobilost být zástupcem a oprávnění k zastupování (§22 až 32 o. s. ř.). Zjistí-li soud nedostatek některé z podmínek řízení, bude jeho další postup v řízení zásadně závislý na tom, zda jde o nedostatek procesní podmínky odstranitelný či neodstranitelný.
Podle §19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti (tzn. má právní osobnost). Ten, kdo nemá podle hmotného práva právní osobnost, je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává.
Podle §90 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá čistě procesním způsobem; žalobcem je ten, kdo podal u soudu žalobu, a žalovaným je ten, koho žalobce v žalobě za účastníka řízení (za žalovaného) označil.
Z ustanovení §79 odst. 1 věty druhé a třetí o. s. ř. vyplývá, že žalobce musí v žalobě označit účastníky řízení tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou), a aby s ním soud mohl jednat.
Praxe dovolacího soudu je dlouhodobě ustálená v názoru, že neobsahuje-li v označení účastníků řízení žaloba všechny údaje potřebné k jejich označení nebo je-li žaloba v označení účastníků řízení neurčitá nebo nesrozumitelná (tj. obsahuje-li takové označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci nebo je-li zjevný logický rozpor mezi označením účastníka řízení a jinými údaji o tomto účastníku obsaženými v žalobě), jde o podání neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné a soud je povinen pokusit se takovéto vady podání odstranit - neučinil-li tak žalobce dříve sám (z vlastní iniciativy) – postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. Jen tehdy, byl-li mimo jakoukoliv pochybnost za účastníka řízení označen ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o neodstranitelný nedostatek podmínky.
Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, totiž nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesních vztahů. V takto vadně zahájeném řízení nemůže vzniknout procesněprávní vztah, neboť zde chybí jeden z jeho základních prvků - jeden ze subjektů procesněprávního vztahu (způsobilá strana sporu). Soud je proto povinen v kterémkoliv stadiu řízení k tomuto nedostatku podmínek řízení přihlédnout a řízení zastavit (§103, §104 odst. 1 o. s. ř.). Způsobilost být účastníkem řízení je přitom procesní podmínkou, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a jejíž nedostatek vždy vede k zastavení řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4184/2008, a nález Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 74/94, Sbírka nálezů a usnesení sv. III, č. 42, str. 297).
V posuzovaném případě jde právě o takový případ.
Nelze přehlédnout, že dovolací námitky žalobkyně nesměřovaly vůči tomu, že by odvolací soud (a potažmo ani soud prvního stupně) neučinil v souladu s již existující judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1658/2015, a ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2326/2020) „jiná vhodná opatření“ ke zjištění pobytu označené žalované, nýbrž dovoláním vytýkala (při nezpochybněném závěru, že žalovaná tak, jak byla označena je neexistující osobou), že toleroval soudu prvního stupně procesní postup, který vedl k zastavení řízení podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, ačkoliv měl správně návrh na vydání elektronického platebního rozkazu odmítnout podle §174a odst. 4 o. s. ř., tzn., že v nastalé procesní situaci soud prvního stupně použil jiný právní předpis, než který měl správně použít.
Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který má povahu žaloby, označila žalovanou tak, že jde o „E. M., rodné číslo XY, datum narození XY, bytem v XY", tedy údaji, jimiž byla tato osoba identifikována ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 9. 2019 uzavřené s původním věřitelem Kontex Trade International s. r. o. se sídlem v Praze 4, Na Okruhu 488/27, identifikační číslo 24827061. Uvedené označení žalované bylo úplné (přesné), určité a srozumitelné a nevzbuzovalo žádné pochybnosti o tom, kdo se měl podle údajů v žalobě řízení jako žalovaná účastnit, a zcela odpovídalo údajům z fotokopie občanského průkazu. Vzhledem k tomu, že z obsahu žaloby nevyplývá, že by v označení žalované v žalobě došlo (mohlo dojít) k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti (a nic takového netvrdila žalobkyně ani v dovolání) nebo že by údaj označující žalovanou byl v logickém rozporu s vylíčením rozhodujících skutečností, popřípadě údajem o tom, čeho se žalobkyně domáhá (žalobním petitem), neměl soud prvního stupně důvod postupovat podle ustanovení §174a odst. 4 o. s. ř., a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu odmítnout.
Již v rozsudku ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1585/97, Nejvyšší soud s odkazem na jeho usnesení ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1566/96, publikované pod č. 17/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“), zdůraznil, že „nedostatek podmínky řízení a vada žaloby jsou navzájem nezaměnitelnými pojmy procesního práva, samostatně upravenými, které mají odlišné důsledky a s nimiž se pojí i rozdílné reakce soudu Úvaha o vadě podání (žaloby) se odvíjí od posouzení, zda tento procesní úkon splňuje náležitosti předepsané ustanovením §42 odst. 4 (§79 odst. l) o. s. ř. (v případě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jde o náležitosti vyjmenované v §174a odst. 2 o. s. ř. ve znění pozdějších předpisů). Nesprávnost nebo neúplnost žaloby co do nesprávnosti nebo neúplnosti označení účastníků je důvodem postupu podle ustanovení §43 o. s. ř. Označení účastníka v žalobě je přitom typicky nesprávné, je-li některý z jej identifikujících znaků použit vadně (zkomoleně, s písařskou chybou, vynecháním slova ve víceslovném názvu a pod.), a neúplné, jestliže některý z těchto znaků v žalobě chybí. Nedostatek podmínky řízení ve smyslu §103 o. s. ř. tudíž není vadou žaloby z hlediska její správnosti či úplnosti a taková vada žaloby naopak nepředstavuje nedostatek podmínky řízení.“ (srovnej taktéž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1241/2000).
Rozhodnutí odvolacího soudu je tak správné a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nebyl naplněn.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovaná neměla způsobilost být účastnicí řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 2. 2021
JUDr. Václav Duda
předseda senátu