ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3663.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3663/2020-260
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a/ J. Š. , narozeného XY, bytem XY, b/ J. Š. , narozeného XY, bytem XY, c/ D. H. , bytem XY, zastoupených JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem v České Lípě, Sokolská 270, proti žalované IPB Invest, a.s. , se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 34 (identifikační číslo 255 22 248), o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 21 Cm 265/2014, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 Cmo 141/2017-165, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 27. 1. 2017, č. j. 21 Cm 265/2014-126, Krajský soud v Brně zrušil rozhodčí nález z 29. 1. 2014, sp. zn. 52/2012, vydaný Mgr. Michaelou Rotterovou, rozhodkyní, a žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení ve výši 19.032 Kč. Poté, co zhodnotil rozhodčí doložku jako platnou smlouvu a Mgr. Michaelu Rotterovou označil za rozhodkyni, která splňovala (obecné) předpoklady pro výkon rozhodcovské funkce a k rozhodnutí sporu byla rozhodčí doložkou povolána, soud prvního stupně uzavřel, že rozhodkyně hrubě porušila procesní práva žalované strany, jestliže spor projednala a rozhodla v nepřítomnosti N. Š. a J. Š. ml., který byl v době ústního jednání hospitalizován (§31 písm. e/ zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“).
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 Cmo 141/2017-165, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalobu o zrušení rozhodčího nálezu zamítl, žalované přiznal na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 17.395 Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zdůraznil, že v rozhodčím řízení musí mít strany dostatečnou možnost podílet se na projednání věci, což znamená zejména skutkově i právně argumentovat, navrhovat důkazy, vyjadřovat se ke všem relevantním skutečnostem, ke tvrzením a důkazním návrhům druhé strany a účastnit se jednání, je-li nařízeno. J. Š. ml. a N. Š. – účastníkům rozhodčího řízení na straně žalované – rozhodkyně podle odvolacího soudu neodňala možnost věc projednat, resp. oba měli dostatečný prostor k uplatnění a hájení svých práv, čehož také využili. Z účasti při jednání se J. Š. ml. sice řádně omluvil, ale překážku (hospitalizaci) neosvědčil (neprokázal), a s omluvou nespojil nezbytný procesní úkon, jímž je žádost o odročení jednání. N. Š. jako směnečná rukojmí se samostatným závazkem vůči směnečnému věřiteli (směnečné společenství zavázaných osob je společenstvím samostatným) neúčast při jednání neomluvila vůbec. Důvod zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e/ zákona č. 216/1994 Sb. proto nebyl naplněn.
V dovolání, kterým napadli rozhodnutí odvolacího soudu, žalobci vymezili jeho přípustnost formulací, která je z hlediska logického konfúzní ( „máme důvodně za to, že došlo k porušení našeho práva na spravedlivý proces, a že to byl VrS OL co rozhodl v rozporu s ust. §237, zejména když v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla tato otázka vyřešena a byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo byla dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ ). Z obsahu dovolání však vyplývá, že oponují závěru, podle něhož v rozhodčím řízení žalovaná strana neměla možnost věc projednat, jestliže se z objektivních důvodů neúčastnila jednání před rozhodkyní.
Po zahájení dovolacího řízení – 22. 8. 2018 – N. Š. (původní žalobkyně b/) zemřela. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 8. 2020, č. j. 21 Cm 265/2014-252, které nabylo 3. 10. 2020 právní moci, rozhodl podle §107 odst. 1, 2 a §243b občanského soudního řádu, že jejími procesními nástupci v dovolacím řízení jsou J. Š. ml. (syn), J. Š. st. (manžel) a D. H. (dcera). Za této situace, kdy do řízení nastupující účastníci přijímají stav, jaký tu je v době jejich nástupů do řízení, je již nevýznamné, že usnesením ze dne 24. 7. 2018, č. j. 21 Cm 265/2014-212, které nabylo 9. 8. 2018 právní moci, zastavil Krajský soud v Brně ve vztahu k J. Š. ml. dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že J. Š. ml. a N. Š. uzavřeli s žalovanou 6. 1. 2012 smlouvu o vyplňovacím směnečném právu. V části A/ smlouvy se strany dohodly na zajištění všech pohledávek ze smlouvy o finančním pronájmu č. 50011201, „včetně pohledávky vzniklé odstoupením od této smlouvy“ , blankosměnkou vystavenou J. Š. ml. (leasingovým nájemcem) na řad žalované (leasingové pronajímatelky a remitenta) s doložkou bez protestu, bez uvedení peněžité sumy, měny, místa placení a údaje splatnosti. Směnečné rukojemství převzala N. Š. Žalovaná převzala blankosměnku jako věřitelka s oprávněním vyplnit ji, nastanou-li podmínky splatnosti „celé dlužné částky z titulu porušení podmínek“ smlouvy o finančním pronájmu „ze strany nájemce výpovědí či odstoupením od výše zmíněné smlouvy … pronajímatelem.“ Část B/ smlouvy obsahovala rozhodčí doložku, podle níž „… veškeré majetkové spory, které by v budoucnu přímo nebo odvozeně vznikly z této blankosměnky, ze směnky, kterou se po vyplnění stane, jakož i z této smlouvy o vyplňovacím právu směnečném, nebo v souvislosti s nimi či v návaznosti na ně, včetně otázek jejich platnosti, výkladu, realizace či ukončení práv z nich (dále jen 'spory'), budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů. Strany se dohodly, že spor bude rozhodovat jediný rozhodce Mgr. Michaela Rotterová …“ , a to bez ústního jednání na základě písemných důkazů předložených stranami. „Rozhodce zašle žalobu s výzvou k vyjádření žalovanému, který je povinen se vyjádřit do 10 dnů od doručení výzvy, ve vyjádření je povinen uplatnit veškeré námitky proti blankosměnce či směnce a spolu s vyjádřením předložit důkazy na podporu svých tvrzení; k jakýmkoliv později vzneseným námitkám nebude přihlédnuto. Pokud se žalovaný ve stanové lhůtě k žalobě nevyjádří nebo své vyjádření řádně neodůvodní, považují se skutečnosti uvedené v žalobě za nesporné, o tom musí být žalovaný poučen.“ Bez ohledu na ujednání v rozhodčí doložce nařídila rozhodkyně na 17. 12. 2013 v 13.00 hodin ústní jednání a účastníky rozhodčího řízení poučila o důsledcích „zmeškání“ (§153b odst. 1 o.s.ř.). Předvolání obdrželi J. Š. ml. 26. 11. 2013 a N. Š. 19. 11. 2013. J. Š. ml. sdělil rozhodkyni telefonicky 12. 12. 2013, že od 9. 12. 2013 je hospitalizován v Nemocnici s poliklinikou v České Lípě; tuto skutečnost nedoložil (neprokázal). N. Š. se neomluvila. Rozhodkyně omluvu J. Š. ml. neakceptovala a věc projednala jen za účasti právního zástupce strany žalující. Nálezem z 29. 1. 2014, sp. zn. 52/2012, uložila žalované straně zaplatit remitentovi rukou společnou a nerozdílnou „směnečný peníz ve výši 330.450 Kč s 6% směnečným úrokem od 18. 8. 2012 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 1.101 Kč“ a na náhradě nákladů řízení 45.500 Kč.
Přistoupila-li rozhodkyně k ústnímu projednání sporu, je pro posouzení důvodu zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e/ zákona č. 216/1994 Sb. rozhodující, zda byly splněny předpoklady stanovené v §101 odst. 3 o.s.ř. (srov. §30 zákona č. 216/1994 Sb. o přiměřeném použití ustanovení občanského soudního řádu).
V usnesení ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1834/2015, Nejvyšší soud uvedl, že „soud odejme účastníku možnost jednat před soudem … mimo jiné v případě, že věc projedná v nepřítomnosti účastníka nebo bez výslovného návrhu účastníka v nepřítomnosti jeho zástupce, ačkoliv včas z důležitého důvodu (tkvícího v jejich osobách) požádali o odročení jednání.“ Po účastníku, který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, nelze spravedlivě požadovat, aby musel strpět projednání věci ve své nepřítomnosti, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu brání se jednání zúčastnit. „Tato překážka nebo jiná okolnost současně musí představovat 'důležitý důvod'; příčina toho, proč se účastník (zástupce) nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se tedy musí s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci za důležitý důvod považovat). Důležitým důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem (zástupcem) způsobené nebo jinak zaviněné, lze-li je v dané situaci považovat za důležité (za důvod vyžadující odročení jednání). Za důležitý důvod, pro který účastník (jeho zástupce) může požádat o odročení jednání, se tedy … považuje jak okolnost (událost), která účastníku (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání (například zdravotní indispozice, účast u jiného jednání nebo služební cesta), tak i okolnost účastníkem (jeho zástupcem) případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat - zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka (jeho zástupce) – za důležitou.“ Důležitým důvodem způsobilým omluvit neúčast účastníka u jednání je také nemoc účastníka řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1027/96, ze dne 27. 2. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1021/96, ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1358/99, ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000, a ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2001).
Ustanovení §101 odst. 3 o.s.ř. nepožaduje, aby ten, kdo se k nařízenému jednání soudu omlouvá (a popřípadě též žádá o odročení jednání), svůj důvod neúčasti u jednání soudu také prokázal. K tomu, aby jeho omluva byla důvodná, postačuje, aby tvrdil takové skutečnosti, které jsou vzhledem ke své povaze způsobilé jeho účast u jednání soudu omluvit, tj. takové skutečnosti, které účastníku (jeho zástupci) znemožňují zúčastnit se jednání a které současně jsou omluvitelné. Zkoumá-li soud, zda účastník žádá o odročení jednání z důležitého důvodu, může vycházet jen ze skutečností, které mu jsou známy v době rozhodování o této žádosti.
Ustálená soudní praxe dovodila, že pouhá omluva nepřítomnosti účastníka u jednání není bez dalšího žádostí o odročení jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 369/96, ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1307/2000, ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 26 Cdo 733/2002, ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 26 Cdo 1975/2003, ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1798/97, a ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 20 Cdo 803/2000) a že omluví-li svou neúčast u jednání ve věci jen některý ze žalovaných v postavení samostatných společníků, platí omluva jen pro něho (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1050/2000).
Odvolací soud se zmýlil pouze v tom, že povinností Jiřího Šístka ml. bylo důvod neúčasti u rozhodčího jednání osvědčit, tj. prokázat hospitalizaci lékařskou zprávou; jinak co se týká posouzení důvodnosti omluvy a absence žádosti o odročení rozhodčího jednání vycházel důsledně z toho, co je uvedeno shora.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
S ohledem na výsledek řízení již dovolací soud nerozhodoval samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 4. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu