ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3693.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 3693/2019-511
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce V. V. , bytem XY, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 936/3, a 2) E. K. , bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Vodehnalem, advokátem se sídlem v Praze 5, Viktora Huga 377/4, o návrhu na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 449/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2019, č. j. 22 Co 55/2019-465, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení 1) žalované 300 Kč a 2) žalované k rukám Mgr. Petra Vodehnala, advokáta, 1800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. 11. 2018, č. j. 10 C 449/2014-392, zamítl žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 10. 2016, č. j. 10 C 449/2014-70, a žalobu na obnovu řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 10. 2016, č. j. 10 C 449/2014-70, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2017, č. j. 22 Co 20/2017-217, a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 2. 5. 2019, č. j. 22 Co 55/2019-465, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť podle jeho přesvědčení rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny. Za takové považuje otázky, zda:
- měl věc v prvním stupni projednávat samosoudce nebo senát,
- žalobu projednali zákonní soudci, jestliže se tak stalo na základě „nedostatečně vypracovaného“ rozvrhu práce Městského soudu v Praze,
- návrhem na obnovu řízení se lze domáhat odstranění nesouladu mezi identifikací druhé žalované co do jejího bydliště,
- při doplnění návrhu na obnovu řízení má soud návrhu žalobce přiřadit novou spisovou značku a vyzvat žalobce k zaplacení dalšího soudního poplatku z návrhu na obnovu řízení anebo založit do spisu o původním návrhu na povolení obnovy řízení a nový návrh na povolení obnovy řízení zamítnout.
Obě žalované navrhly, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Má-li dovolatel za to, že jeho dovolání je přípustné, neboť spočívá na řešení otázek dosud nevyřešených v rozhodovací činnosti dovolacího soudu (žalobu měl projednat senát a nikoli samosoudce [otázky ad 1) a ad 2) dovolání], činí tak na základě vlastní skutkové verze. Prosazuje závěr, že jeho původní žaloba (popř. její následné doplnění) obsahovala tvrzení o jeho postavení jako tzv. whistleblowera (tj. osoby, která poukazovala na nedostatky na pracovišti a následně byla podrobena šikanování, tj. diskriminačnímu jednání zaměstnavatele), oproti skutkovému závěru odvolacího soudu (žaloba obsahovala pouze tvrzení o zásahu do osobnostních práv dovolatele), tzn. procesně neregulérním způsobem; uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.
Otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015, ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3540/2015, odmítl). Pro rozhodnutí odvolacího soudu nebyly určující (rozhodující) otázky, zda se lze návrhem na obnovu řízení domáhat odstranění nesouladu mezi identifikací druhé žalované bydlištěm (viz §228 odst. 1 a 2 o. s. ř.) ve smyslu nezaměnitelnosti účastníků řízení, a zda při doplnění návrhu na obnovu řízení má soud návrhu žalobce přiřadit novou spisovou značku a vyzvat žalobce k zaplacení dalšího soudního poplatku z návrhu na obnovu řízení anebo založit do spisu o původním návrhu na povolení obnovy řízení a nový návrh na povolení obnovy řízení zamítnout; pro řešení těchto otázek tak nemůže být dovolání přípustné.
Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávněné podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Václav Duda
předseda senátu