ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3713.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3713/2020-623
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce K. D. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Milanem Trlicou, advokátem se sídlem Vsetín, Horní náměstí 3, proti žalované Ekonomické stavby s.r.o. , se sídlem Chotíkov 479, identifikační číslo osoby 25224476, zastoupené JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou se sídlem Plzeň, sady 5. května 296/36, o zaplacení 418 000 Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 7 C 363/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 3. 2020, č. j. 11 Co 25/2019-465, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-sever (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 6. 2018, č. j. 7 C 363/2015-307, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 9. 2019, č. j. 7 C 363/2015-446, uložil žalované povinnost opravit oplechování balkonu domu čp. XY v obci XY, ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 65 000 Kč (výrok II.), zamítl žalobu co do částky 5 000 Kč (výrok III.), zamítl žalobu co do částky 538 000 Kč (výrok IV.), zamítl žalobu co do částky 519 600 Kč (výrok V.), zamítl žalobu v části, aby soud uložil žalované opravit balkon domu čp. XY v obci XY, konkrétním způsobem, a to že na balkonu demontuje první řadu dlažby a odbourá betonovou mazaninu této řady, demontuje oplechování balkonu, provede novou montáž oplechování z plechu s natavenou folií beze spár, popř. s úpravou spáry, opětovně doplní novou mazaninu a novou dlažbu první řady, demontuje zábradlí a provede opětovnou montáž nového zábradlí se správným upevněním sloupků balkonového zábradlí do čela (výrok VI.), zamítl žalobu ohledně povinnosti žalované opětovně zapojit elektrokotel a boiler a následně provést elektro revizi opětovného zapojení těchto dvou spotřebičů a provést uchycení elektrokotle na podlahu s gumovou podložkou namísto uchycení stroje na stěně domu (výrok VII.), zamítl žalobu ohledně povinnosti žalované opravit části omítky v pokojích a koupelně zasažené okem viditelnou plísní v kritických místech horních rohů mezi stěnou a stropem I. NP – kuchyně, obývacího pokoje, ložnice, WC a dále místnosti sprchového koutu v podkroví domu tak, že odstraní tyto části omítky s plísní až na zdivo, provede na těchto místech omítku novou a nakonec provede vymalování celých místností způsobem stejným nebo obdobným jakým bylo provedeno předchozí vymalování těchto místností (výrok VIII.), uložil žalobci povinnost uhradit žalované náklady řízení ve výši 171 192,01 Kč (výrok IX.), rozhodl o nákladech řízení státu (výrok X., XI. a XII.) a zastavil řízení ohledně povinnosti žalované dodat žalobci řádný doklad o nákupu zdiva YTONG Lambda na stavbu domu žalobce (výrok XIII.).
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 3. 2020, č. j. 11 Co 25/2019-465, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku IV. napadený rozsudek potvrdil v části, jíž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 418 000 Kč, ve výroku VIII. napadený rozsudek potvrdil, ve výroku VI. napadený rozsudek změnil tak, že žalovaná je povinna odstranit vadu balkonu domu čp. XY v obci XY, spočívající v nesprávném upevnění sloupků balkonového zábradlí, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ve zbylé části výroku VI. napadený rozsudek potvrdil a ve výrocích II., III., V., VII. a v části výroku IV., pokud jím byla žaloba zamítnuta ohledně částky 120 000 Kč, a dále ve výrocích IX., X., XI. a XII. napadený rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba v části, jíž se žalobce domáhá náhrady škody ve výši 418 000 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku nepravdivých ujištění a příslibů ze strany žalované v rámci jednání stran před uzavřením smlouvy o dílo tím, že po dosažení věku 65 let mu bude chybět částka 1 294 000 Kč na splacení bankovních úvěrů, ze kterých platil cenu díla, přičemž požadovaná částka má představovat nepřiměřené navýšení původní katalogové ceny domu ve výši 1 900 000 Kč na skutečně zaplacenou částku 2 318 000 Kč, není důvodná. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu podle ustanovení §420 odst. 1 obč. zák. (porušení právní povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody) dány nejsou, neboť žalobcem tvrzená škoda mu dosud nevznikla (jak vyplývá z tvrzení samotného žalobce) a zároveň ze smluv uzavřených mezi účastníky ani z jiného právního důvodu nevyplývá žádný závazek žalované, z jehož porušení by rezultovala odpovědnost žalované.
Proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně zamítnutí požadavku na zaplacení částky 418 000 Kč, podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné, jelikož „první otázka, která již byla dovolacím soudem řešena (usnesení NS sp. zn. 29 Cdo 4968/2008 ze dne 11. 4. 2012) [dovolatel měl patrně na mysli usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4968/2009 ze dne 11. 4. 2012], ale při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, která zakládá přípustnost dovolání, zní: je-li zamítána žaloba pro předčasnost, pak musí tento jediný důvod zamítnutí žaloby „pro předčasnost“ či „pro tentokrát“ vyplývat z rozsudku. A to buď z výroku rozsudku anebo alespoň z odůvodnění rozsudku“ . Jako další dosud dovolacím soudem neřešenou otázku, která dle jeho přesvědčení zakládá přípustnost dovolání, označil, zda: „…nedostatek vymahatelnosti práva (chybějící nárok) může být oproti nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce (neexistence samotného práva) dle konkrétních okolností nedostatkem podmínky řízení dle §104 o. s. ř. Ten vede podle okolností případu k přerušení řízení, k zastavení řízení anebo odmítnutí žaloby. Podle konkrétních okolností nakonec i k zamítnutí žaloby pro předčasnost.“
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Zakládá-li dovolatel přípustnost svého dovolání na přesvědčení, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen; není-li tomu tak, dovolání pro její řešení nemůže být podle §237 o. s. ř. přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2893/2016).
Odvolací soud své rozhodnutí postavil na právním závěru, že účastníci spolu nesjednali žádný závazek, z něhož (nebo z jehož porušení) by vyplývala povinnost žalované k úhradě dluhů žalobce z úvěrů po dosažení jeho 65. roku věku. Sama existence úvěrových dluhů žalobce škodou není. Žalobce přitom ani netvrdil, že by žalovaná porušila konkrétní právní povinnost (ze smlouvy či zákona). Pokud sám řádně nezvážil své finanční možnosti, schopnosti a možná rizika vyplývající ze stavby domu a jejího financování, nelze důsledky z toho vyplývající klást k tíži žalované. Odvolací soud tak uzavřel, že odpovědnost žalované za tvrzenou škodu není dána nejen proto, že i podle tvrzení samotného žalobce mu škoda ještě nemohla vzniknout, ale zejména proto, že nejsou dány předpoklady vzniku odpovědnosti.
Dovolatelem předložené otázky - týkající se možného zamítnutí žaloby pro předčasnost - jsou z pohledu výše uvedeného závěru (ohledně absence předpokladů odpovědnosti žalované) bezpředmětné, neboť na jejich řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. S přihlédnutím k tomu není přiléhavá ani argumentace, že odvolací soud nerespektoval závěry dovozené Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 4968/2009.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 10. 2021
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu